Zlatý brakteát z 5. století, Lakenheath

Na zlatém brakteátu je vyobrazena hlava v přílbě, pravděpodobně Romulus a Remus s vlčicí, runový nápis, hvězda, spirála a jiné ozdobné prvky.
Podle nedávného výzkumu je runový nápis překládán jako "vytí vlčice" (odkaz na vlka na minci) a "odměna příbuzného". Runy jsou Anglo-Fríské a je pravděpodobné, že brakteát byl vyroben v Šlesvicku-Holštýnsku nebo v jižní Skandinávii a přivezen do Anglie prostřednictvím osadníků.

Fotografie jsou z Britského muzea.

Mjölnir z Købelevu (Dánsko)

Poměrně nedávno, v r. 2014, byl v dánském Købelevu objeven malý přívěšek z 10. století ve tvaru Thórova kladiva. Na části kladiva se nachází runový nápis „H M A R x I S“, který byl přeložen jako „kladivo je“, čili „toto je kladivo“. Nápis není moc zručně proveden, S je obráceno a kladivo by zřejmě mělo být zapsáno jako „hamar“. Dále by se dalo spekulovat nad syntaxí celé věty. Proto se uvažuje ještě i o jiných možnostech výkladu nápisu.
Na ručce kladiva se nachází tři (dva?) soustředné trojúhelníky, které by mohly být s trochou fantazie interpretovány jako valknut.
Obrázky kladiva pochází z Národního muzea v Dánsku

Kragehul I (DR 196 U)

Kragehul I (DR 196 U)
Datace: 200 – 450 n.l.
Nápis ve Starším futharku.

Volný překlad:
ek e⸗rila⸗z asugisalas m⸗uh⸗a h⸗aite g⸗ag⸗ag⸗a ginu g⸗ah⸗e […] lija […] hagala wiju big–[…][
Já, Herul (runový mistr nebo "šlechtic"), Asugisalas, zvaný Muha (znaky)

Ginugahelija Hagala wiju bi g[aia].
Tento znak zasvěcuji krupobití, jež ničí přílby. (Dle Düwela)
I když se často můžeme setkat s nápisy, u nichž si interpretačně nemůžeme být jistí, jestli se jedná o podpis, věnování nebo zda jde skutečně o nějakou magii, tento nápis vyrytý v násadě kopí je jiného charakteru. Podobně jako jiné "nesmyslné" shluky run či rytmická zaříkadla (mistil, kistil, thistil) může ilustrovat, že magické používání run představovalo součást nejstarší germánské víry. Kromě již zmiňované bindruny, která je dnes v magii používána „pro štěstí“ a nazývá se "gibu auja", se můžeme setkat i s jistou formou kletby v druhé polovině nápisu, kdy je volána runa Hagalaz – krupobití. Kopí je tedy zasvěceno silám destrukce.
Ovšem podle jiných autorů, např. MacLeod/Mees, lze nápis přeložit jako „křičel jsem rázně a kroupy jsem vtělil do kopí“. Trochu mi to nedá nevzpomenout si na galdy, mocně zpívané Enoksenem, rovněž i na původ slova „gald“, odvozený od krákorání. Je možné, že během magického obřadu po vyrytí run skutečně docházelo ke zpěvu galdů, které měly runy přivést k životu, podobně jako to děláme v soudobé runové magii.

Vzpomínka na Temnou Matku

Když jsem poprvé zaslechla, že bez černý (Sambucus nigra) je zasvěcen Frau Holle a má svou temnou tvář, musela jsem se s tím nějak srovnat. V mých vzpomínkách byly bezové keře opravdickou mateřskou náručí na konci zahrady a za plotem, kam jsem se chodila schovat abych byla z očí, ale stále na doslech.

Ale když jsem pečlivě probrala své vzpomínky, některé z nich opravdu popisovaly rané poznávání zakázaného ovoce. Jako děti jsme milovaly oheň, protože časté přednášky našich učitelů a rodičů o nebezpečnosti zápalek z nás všech snad udělaly pyromaniaky. Krabička zápalek s emblémem klíče byla toho symbolem. Svou první ukradenou krabičku jsem pochopitelně důsledně vyškrtala právě pod úkrytem bezových keřů. 

Anebo jednou jsem v krmelci našla krystaly soli, které tam asi nedávno přinesl myslivec. Vypadaly jako křišťál, nahlížela jsem skrze něj na slunce a do korun borovic jako do jiného světa. Nemohla jsem si pomoct a jeden krystal jsem ukradla, protože to bylo poprvé, co jsem měla přístup k něčemu tak fantastickému. Protože jsem se bála, že bych dostala vyhubováno, schovala jsem ho do bezového keře, šla na oběd a... pak na něj zapomněla. Když jsem si konečně vzpomněla, bylo už po deštích a krystal byl pochopitelně pryč. Ale na stejném místě jsem našla spát suchozemskou želvu! Že by šla po té soli? Těžko říct, ztráta krystalu mne už netrápila a želvu jsem šťastně, ale velice opatrně donesla domů, kde mi ji rodiče dovolili chovat.

Krádeže, pyromanie, exotické zvířectvo, to vše se odehrálo v bezových keřích. Také píšťalky z bezu, panenky a první řezbářské pokusy. Smradlavý bez a svíravá pachuť jeho plodů jsou opravdu něčím zvláštní, jak Holdiny ochranné ruce, a jak těžký dech podzemí, skrývající drobná dětská tajemství.