ALU - je to jenom o pivu?

O runové formuli ALU se občas hovoří ve spojitosti s ale, což znamená pivo, kvas.
 Looijenga zastává názor, že jsou dva možné výklady této formule; sakrální a profánní. Světský výklad se opírá o slovo ale, pivo, takže výraz znamená něco jako přípitek.

Situace ovšem není tak jednoduchá jak by se zdálo, poněvadž stejný výraz bývá spojován s transem a iniciačními rituály, např. s ultimátní iniciací, jakou je cesta do zásvětí. O tom svědčí i ALU vyryté do anglosaských uren ze šestého století. Podobným výrazem jsou také popisováni v Beowulfovi muži, kteří svědčili v Heorotu o jeho boji s Grendelem (ealu-scierwen). Nepředpokládá se, že přišli ožralí, ale spíše v extatickém stavu mysli, když barvitě líčili onen strhující hrdinský čin, čímž se opět dostáváme ke stavu extáze, která nemusí být nutně navozena kvasem. Pokud jste jako děti sledovali akční filmy a nadšeně potom popisovali přátelům souboje, víte, co tím myslím. 

Nyní se podrobněji podíváme na runový kámen z Elsegemu:

"Runový kámen z Elgesemu (Norsko) obsahuje pouze jedno slovo: ALU. Kámen byl objeven v roce 1870 v archeologické oblasti, která obsahovala řadu velkých kamenů uspořádaných do tvaru lodě a 18 mohyl. Tento kámen byl vykopán z jedné z mohyl a byl situován nápisem dolů. Později bylo v oblasti objeveno několik dalších hrobů a podle Antonsena se jedná o kultické místo. Podle něj ALU neznamená pouze pivo, ale stav mysli podobný transu, který byl možná vyvolán pitím piva. ALU na amuletech může být interpretováno jako náboženská aktivita, iniciační rituály a nebo kult mrtvých, nebo symbolizovat přechod mezi světem živých a mrtvých."

Looijenga, T.; TEXTS & CONTEXTS OF THE OLDEST RUNIC INSCRIPTIONS

Očarované zbraně – hlavice kopí

Jména a názvy psané v runách hrály u Germánů v době železné velký význam, takže např. Pollington je toho názoru, že přiřazování jmen zbraním nebo koním mělo směřovat k posílení či upevnění jejich žádaných vlastností. Podle jiné teorie se také může jednat o jména nositelů. Nevíme přesně, zda a jaké magické rituály byly kolem zbraní prováděny, nicméně Pollingtonovu teorii považuji za velmi pravděpodobnou. Každopádně je třeba uvědomit si, že umísťování těchto nápisů na předměty probíhalo v době, kdy bylo pouze pár jedinců gramotných, tudíž se i dle skeptičtějšího Looijengy jednalo o pečlivě hlídané umění, dostupné pouze úzké vrstvě vzdělaných jedinců. 

Dnes se podíváme na několik kopí, které představují jedny z nejstarších runových nálezů vůbec; první z nich pochází již z druhé poloviny 2. století, následující dvě hlavice spadají do gótského období:

Místo nálezu, datace: Øvre Stabu, Norsko (2. stol.)
Nápis: ᚱᚨᚢᚾᛁᛃᚨᛉ, raunijaz
Překlad: „ten kdo zkouší; tester“



Místo nálezu, datace: Dahmsdorf, Německo (3.-4. stol.)
Nápis: ᚱᚨᚾᛃᚨ, ranja
Překlad: „útočník, směrovač“


Místo nálezu, datace: Kowel, dnešní Ukrajina (3. stol.)
Nápis: ᛏᛁᛚᚨᚱᛁᛞᛊ, tilarids
Překlad: „ten kdo dosáhne cíle; zaměřený jezdec“








Literatura: Pollington, Looijenga, Flowers, Antonsen, Barnes.

Runy vítězství (sigrúnar)

Nedávno internetem proběhla fotografie jedné postavy ze seriálu Vikings s dvojitou runou tíwaz, namalovanou na čele. Co víme o významu této runy a jak byla skutečně používána?

Brynhilda v Sáze o Völsuzních učí Sigurda tomuto runovému kouzlu:

„Znej runy vítězství,
a v jilec je vryj,
chceš-li moudrost mít;
vryj je na čepel,
vryj je na hrot
a dvakrát doplň Týa.“

Podobné kouzlo je rovněž zmíněno Písni o Sigrdrífě, jež je odlišnou variantou Sigurdova příběhu. Vzhledem k tomu, že poslední řádek v originále zní „ok nefna tysvar Tý“, sloveso „nefna“ znamená „doplň, zvolej, vlož“.

S vícenásobnou runou Týr/Tíwaz se můžeme setkat i v případě některých nalezených runových nápisů, což by mohlo podpořit teorii, že (bind)runy vítězství byly v minulosti skutečně prakticky používány.

R. I. Page zmiňuje dva anglosaské nálezy: kopí z Holborough, které pochází ze 7. století a jílec z Favershamu, ke kterému přidávám ilustraci s jasně viditelnou vyškrábanou bindrunou.

Na dánském brakteátu z Køge se nachází bindruna, která je interpretována jako 3x tiwaz a podobnou šestinásobnou bindrunu můžeme vidět i na konci Kylverského kamene (obrázek).

Kromě toho, nápisy vzývající Týra, boha války, můžeme nalézt na zbroji i v mnoha jiných podobách; na helmě z Negau, která byla zakopána v 1. století př.n.l., čteme nápis HARIGASTITEIWA, přičemž Teiwa je Teiwaz=Týr (viz obrázek). K tomu poslednímu byly vzneseny pochybnosti, zda lidé v té době lidé Teiwaze/Týra již znali.

Helma z Negau byla vyrobena cca 300 let př.n.l., pravděpodobně Etrusky, neboť nese rysy této kultury. Nápis je však datace mnohem mladší, 100-50 př.nl. Vlčková soudí, že původ tohoto boha lze hledat již v době indoevropské jazykové jednoty. Omezíme se tedy na Markeyho interpretaci z r. 2001, dle které je Harigasti překládáno jako "kněz" a Teiwa jako "bůh", proto-Týrovská entita. Harigasti může být také osobní jméno.

Zlatý brakteát z 5. století, Lakenheath

Na zlatém brakteátu je vyobrazena hlava v přílbě, pravděpodobně Romulus a Remus s vlčicí, runový nápis, hvězda, spirála a jiné ozdobné prvky.
Podle nedávného výzkumu je runový nápis překládán jako "vytí vlčice" (odkaz na vlka na minci) a "odměna příbuzného". Runy jsou Anglo-Fríské a je pravděpodobné, že brakteát byl vyroben v Šlesvicku-Holštýnsku nebo v jižní Skandinávii a přivezen do Anglie prostřednictvím osadníků.

Fotografie jsou z Britského muzea.

Mjölnir z Købelevu (Dánsko)

Poměrně nedávno, v r. 2014, byl v dánském Købelevu objeven malý přívěšek z 10. století ve tvaru Thórova kladiva. Na části kladiva se nachází runový nápis „H M A R x I S“, který byl přeložen jako „kladivo je“, čili „toto je kladivo“. Nápis není moc zručně proveden, S je obráceno a kladivo by zřejmě mělo být zapsáno jako „hamar“. Dále by se dalo spekulovat nad syntaxí celé věty. Proto se uvažuje ještě i o jiných možnostech výkladu nápisu.
Na ručce kladiva se nachází tři (dva?) soustředné trojúhelníky, které by mohly být s trochou fantazie interpretovány jako valknut.
Obrázky kladiva pochází z Národního muzea v Dánsku

Kragehul I (DR 196 U)

Kragehul I (DR 196 U)
Datace: 200 – 450 n.l.
Nápis ve Starším futharku.

Volný překlad:
ek e⸗rila⸗z asugisalas m⸗uh⸗a h⸗aite g⸗ag⸗ag⸗a ginu g⸗ah⸗e […] lija […] hagala wiju big–[…][
Já, Herul (runový mistr nebo "šlechtic"), Asugisalas, zvaný Muha (znaky)

Ginugahelija Hagala wiju bi g[aia].
Tento znak zasvěcuji krupobití, jež ničí přílby. (Dle Düwela)
I když se často můžeme setkat s nápisy, u nichž si interpretačně nemůžeme být jistí, jestli se jedná o podpis, věnování nebo zda jde skutečně o nějakou magii, tento nápis vyrytý v násadě kopí je jiného charakteru. Podobně jako jiné "nesmyslné" shluky run či rytmická zaříkadla (mistil, kistil, thistil) může ilustrovat, že magické používání run představovalo součást nejstarší germánské víry. Kromě již zmiňované bindruny, která je dnes v magii používána „pro štěstí“ a nazývá se "gibu auja", se můžeme setkat i s jistou formou kletby v druhé polovině nápisu, kdy je volána runa Hagalaz – krupobití. Kopí je tedy zasvěceno silám destrukce.
Ovšem podle jiných autorů, např. MacLeod/Mees, lze nápis přeložit jako „křičel jsem rázně a kroupy jsem vtělil do kopí“. Trochu mi to nedá nevzpomenout si na galdy, mocně zpívané Enoksenem, rovněž i na původ slova „gald“, odvozený od krákorání. Je možné, že během magického obřadu po vyrytí run skutečně docházelo ke zpěvu galdů, které měly runy přivést k životu, podobně jako to děláme v soudobé runové magii.

Runová deska, bronz a kůže / Rune sheet, bronze and leather

Rune sheet, bronze and leather
The runic inscription reads “Malevolent, Unne calls forth your destruction”.
Grave find: Veddesta, Järfälla, Uppland, Sweden.

SHM 27291:6

Runová deska, bronz a kůže.
Nápis: "Zlomyslný, Unne volá po tvém zmaru!"
Nalezeno v hrobě, lokalita Veddesta, Järfälla, Uppland,Švédsko.

Weserské runy

Tyto runové nápisy a kresby stěží naleznete v nějakém katalogu, neboť o jejich pravosti panují značné pochyby. Kosti s runami byly nalezeny u ústí řeky Weser na severu Německa. Nálezce za každý svůj objev dostával od Kielského muzea finanční odměnu, proto panují pochybnosti o pravosti těchto nálezů, ačkoliv také nikdy nebylo s určitostí prokázáno, že se jedná o padělek. Každopádně runy jsou větší a vyryté jiným způsobem, než je v obdobných případech zvykem. Nálezce také část svého života pracoval pro kielskou Kriegsmarine, což mu na věrohodnosti určitě nepřidalo.

Více v článku zde:

http://havamal93.tumblr.com/post/130811218552/egilskalla-grimsson-this-are-the

 

 

Magický tis a dochované runové nálezy

Ohledně Yggdrasilu panují dohady, zda se jedná o jasan nebo o nějaký jiný, podle Völuspy věčně zelený strom (tedy jehličnan). Motiv věčně zelených bylin a stromů hraje velkou roli, např. Baldr byl zabit jmelím, které je rovněž věčně zelené. Poněvadž jasan v zimě opadává, panuje teorie, zda se v případě jeho pozemského protějšku nejedná o nějaký jiný druh spíše jehličnatého stromu, např. tis.

Ve Starším futharku je tis reprezentován třinác...tou runou Eihwaz, v Mladším futharku je to poslední runa zvaná Ýr (z čehož se později odvodilo anglické yew). Kořen slova tis znamená ‚do červena‘, což zřejmě odkazuje na barvu plodů i dřeva. Runové básně uvádějí, že tis je nejzelenější v zimě (proto to možné spojení s Yggdrasilem), slouží k výrobě vysoce kvalitních luků, a když hoří, tak dřevo hlasitě praská.

Tisový strom byl v germánské kultuře důvěrně znám a některé nápisy v tisovém dřevě se dochovaly dodnes. Jelikož se historická Frýsie nacházela převážně v oblasti dnešního severního Holandska, tedy v oblasti často zaplavovaných nížin, lidé zde údajně stavěli umělé kopce, které byly nazývány terpeny. Půda těchto navršených „mohyl“ v sobě uchovala a zakonzervovala mnohé pozoruhodné nálezy a jeden z nich je také tajemný frýský dřevěný meč, který je vyřezán právě z tisového dřeva. Runolog Page se domnívá, že byl používán k ceremoniálním nebo soudním účelům.

Dle odborníků je v něm vyryt nápis edae:boda, který Looijenga interpretuje jako „posel/vykonatel-závazku“ (oath messenger). Není těžké domyslet si, že tato interpretace úzce souvisí s bohem Týrem, patronem práva, závazků a thingů.

 

S vypětím sil se mi podařilo najít jednu fotku nálezu, druhá z fotografií, portrétující magickou sílu tisu, je moje.

Runový kámen ze Skernu (DR 81)

Nápis A na přední straně kamene je v mladším futharku, vepsán mezi dvěmi vodícími linkami, které se stáčí do spirály a končí uprostřed. V centru spirály je vyrytá maska mužské tváře, podobná velmi známému kameni DR 66. Text zprvu začíná jako obyčejné věnování na památnících, ale končí zajímavou kletbou z nápisu „B“, která je umístěna na vrchní straně kamene.

Lokace: Dánsko.
Doba: 14. století
Text:
A: soskiriþr : risþi : stin : finulfs : tutiʀ : at : uþinkaur : usbiarnaʀ : sun : þoh : tura : uk : hin : turutin:fasta :
B: siþi : sa : monr : is : þusi : kubl : ub : biruti
Přepis:
A: Sasgærþr resþi sten, Finulfs dottiʀ, at Oþinkor Asbiarna sun, þan dyra ok hin drottinfasta.
B: Siþi sa mannr æs þøsi kumbl of briuti.

Překlad:
A: Sasgerðr, Finnulfova dcera, vztyčila tento kámen na památku Óðinkárra, syna Ásbjǫrnova, drahého a věrného služebníka svého pána.
B: Čaroděj (budiž) ten kdo rozbije tento kámen!

Siþi je překládáno jako čaroděj, ale může být také použito ve smyslu vykonatel seidu (Hall,2007). Potom by dávala význam i pozdější hanlivá konotace, spojená se seidem, jakožto nemužným jednáním. Ostatně, i "prosté" nařčení z čarodějnictví nebylo zrovna nic milého. Mohlo to však i znamenat, že tento kámen může rozbít jenom čaroděj, a tudíž by se k němu měli ostatní zachovat tak, jak bylo v té době pro osoby nařčené z čarodějnictví obvyklé?
Na to by nám snad odpověděla jenom Sasgerðr.

 

Dřevěné Thórovo kladivo s nápisem "VIGIThOR"

Bylo mi líto vyhodit vánoční jedli, navíc mi ten strom přišel, že do nej vešlo něco z oněch dvanácti velkých pohanských nocí, něco, co Gótové nazývali Megin.

Proto jsem si z části dřeva udělala tento přívěšek. Na druhé straně je runový nápis "VIGIThOR".

Runový kámen z Nolleby (Vg 63); aneb hodně štěstí, babi... :)

Je to jeden z menšiny kamenů, zapsaných protoseverštinou ve Starším futharku. Datuje se přibližně mezi léty 450 n.l. – 600 n.l.

Patří k jedněm z nejstarších kamenů a nyní se nachází v muzeu ve Stockholmu.

Přepis nápisu:
runo fahi raginakudo toj-a unaþou suhurah : susi(h)---tin hakuþo
V protoseverštině: Runo fahi raginakundo toj[e'k]a. ... Hakoþuz
Překlad: Připravuji vhodnou božskou runu... pro Hakoþuze
Sekvenci “suhurah : susi(h)” se nepodařilo jednoznačně interpretovat, takže přepis i překlad v tomto místě obsahuje tečky.

Nyní podrobněji, co o tomto problému soudí různí badatelé:
Klingenberg (1969) přepis například vidí takto:
„rūnō fāhi raginakūdō. tōje(k)a unaþu. suhurah susi(he). h(w)atin Ha[u]kōþu. ōþu ōþu ōþu“ což překládá jako
„maluji runu(y), které sestoupily od bohů. Dávám jim význam. ... [Magické zaklínadlo]. Ony (runy) mohou vyvolat v HaukōþuRovi. extáze - extáze – extáze“.

Hauck, Antonsen a Elmer překládají i jméno HaukōþuR jako „ten, který je ohnutý“, přičemž Hauck v tom jasně spatřuje klečícího šamana (1969).

Grønvik (1987) se ovšem domnívá, že se jedná o runového mistra, který chce pomoci mladé ženě (mladým ženám) k porodům potomstva. V roce 2001 ovšem změnil svůj názor a přišel s teorií, že runový mistr maluje runy, aby zajistil hodně štěstí babičce. :)

Klingenberg dochází k zajímavému výkladu druhé poloviny nápisu: „len-dům / dům Harrův (místo iniciace) - on [= jestřáb] může letět - Ony [= runy] mohou podnítit Haukōþuʀa. Woden! - Extáze!“

Existuje ještě několik badatelů, kteří se k problematice vyjadřují, ale poněvadž jsou jejich názory víceméně totožné s některým z výše uvedených, záměrně je neuvádím.

Za společné jmenovatele můžeme považovat, že runový mistr uvádí sám sebe, že je to on, kdo maluje runy, které sestoupily od bohů a které mají nějakým způsobem (magicky) ovlivnit osobu zvanou HaukōþuR.

Runová formule LINA – vyšší level magického léčitelství

Pravděpodobně pochází ze slova len (lin).
Tato formule, jak již ve své praktické knize o runách zmiňuje např. C. Travers, bývá používána v kombinaci s formulí LAUKAZ, čili se jedná o takový léčitelský booster. Tři runologové (Antonsen, Makaev, Flowers) se totiž shodují na tom, že byla používána ve významu regenerace, plodnosti a růstu. Z runových nálezů ji můžeme vidět například na floksandském noži, u kterého Mees/MacLeod uvádějí, že byl určen pro přípravu masa (nápis v obrazové příloze). 

Předpokládá se, že runová sekvence liin na mnoha brakteátech je použita rovněž ve významu léčby nebo plodnosti.

Rovněž také Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti: farmářka vzala pórek (laukaz), koňský penis a to celé omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti.

"Absalonův prsten", Dánsko, 11. století

Přes svůj název se nejdná o prsten, který by nosil arcibiskup Absalon, a kterému by byl po otevření hrobky sejmut z prstu. K omylu došlo nejspíše v 17. století, kdy byl prsten takto označen. Nyní se nachází v muzeu v Kodani.

Nápis:
ᚦᚮᚱKᛅᛁᚱ ᛦᛦᛦᛦᛦ
þor{K}æir RRRRR
Torgeir (jméno) + 5 x runa Ýr

Použití runy Ýr (tis) je velice nejednoznačné. Elliott ve svém článku „Runes, Yews and Magic“ spojuje runu Ýr s nesmrtelností, poněvadž tisy mají značnou životnost a rostou dlouho. Možná, že právě toto byl účel nápisu, kdo ví. Důvodem, proč se runa opakuje pětkrát může být to, že zbylo pět "lístečků".

Původně publikováno v únoru 2017

Nález z Norwiche (Caistor astragalus) a jeho aplikace

Runový nápis z 5. století, vyrytý do kloubní kůstky (astragalus), nalezený v Británii na místě římské pevnosti nese slovo ᚱᚨᛇᚺᚨᚾ raïhan, protogermánské raihón, srnec nebo daněk.

Jak už jsem zmiňovala dříve, protoindoevropské slovo pro rohatý vychází z kořene *kroin, což můžeme vidět jak ve jménu Hern, tak také v českém slově koruna (která připomínala paroží). V České republice je v současnosti kolem 300 lidí s příjmením Rohan.

V příloze původní nález, jeho překreslená podoba, moje rytina, adaptace nálezu na srnčí kosti, která bude uložena do oltáře zasvěceného duchům krajiny (wights). Dále dušené daňčí maso na slanině a cibuli, což považuji projev úcty nejen ke krajině, ale také ke svým předkům.

Praděda z matčiny strany býval pytlák, což bylo za války a i po ní značně riskantní, ale musel nějak v chudé oblasti uživit rodinu. Když procházím lesem a cítím loveckou vášeň, u mne transformovanou do fotografie, uvědomuji si, že kdybych musela, lovila bych, jako můj předek, kterého považuji za svého průvodce. Tolik tedy něco málo o životě s minulostí a o aplikaci runového poznání v životě. Na fotografii daňků nevidíte nějakou idylku, ale samec trestá samici, která sežrala "jeho" jablko.

Kosti

"V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). "

V příloze přikládám dva ze svých posledních výrobků; destička s bindrunou barvenou krví v hovězí kosti a parůžek ve tveru hlavy ptáka s runovými nápisy (kawó).

Kosti a jejich používání v anglosaském léčitelství

Nedávno jsem psala o rekonstruovaném chrámu dle nálezu v Norsku, ve kterém se poblíž oltáře našly různé úlomky kostí, korálky, lebky apod. S. Pollington se ve své knize "Leechcraft" zabývá prastarými léčebnými postupy anglosasů, ať už se jedná o runová kouzla nebo o byliny. V příloze knihy se zabývá ingrediencemi trochu šamanskými, zpravidla používanými na amulety, jako jsou skořápky mušlí, zobáky, pařátky, ale také i ony zmiňované kosti.

V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). Pollington uvádí, že víra v to, že ovčí kolenní kloub může zažehnat křeče přetrvávala leckde až do 19. století, ačkoliv jeho síla vyprchala, když se dotklo země.

Účelové kostěné předměty jsou vcelku známé; korálky, přívěšky, jehly a brože a dokonce i přesleny. Kosti z domestifikovaných druhů měly málokdy nějaký větší symbolický význam, ačkoliv se samotný materiál nabízel k dekoraci. Nejčastější jsou motivy s tečkami a kroužky.
Štíhlé kónické tvary, pokryté kroužky a tečkami bývají interpretovány jako 'Herkulův kyj', předchůdce Thórova kladiva. Pochází zřejmě z dob Říma a jeho význam je odvozen od pozdější spojitosti s Thórem, tedy plodnost a ochrana.

V hrobech dále nalézáme rybí kosti, ze kterých jsou vyrobeny korálky a přívěšky. I když byla ryba symbolem křesťanství, není pravděpodobná nějaká spojitost.

Zdroj:
S. Pollington; "Leechcraft. Early English Charms, Plantlore and Healing".

Fotografie zachycuje jednu z kostěných soch Johna Paula Azzopardiho.