Závojem Berkany (báseň)

Závojem Berkany

Jak mrtví elfové
Odchází.
Sluneční paprsky
Padají.
Jak listy na zem
Tlející.
Pod pláštěm
Čekání.
Jiskra, plamen, smrt,
Odvanutí.
Závojem Berkany.


Simplified translation:

Through Bercana's Veil 

Like dead Elves
Leaving
Sun rays
Falling
Like leaves on ground
Rotting
Under the veil
Waiting
Spark, flame, death.
Blowing away.
Through Bercana's veil.

Česká runová báseň

   Po vzoru starých runových básní se i já rozhodla sepsat svou vlastní, aliterovanou runovou báseň v češtině - tedy ve svém mateřském jazyce.
   Báseň měla být založena na stejných slovních kořenech, takže jsem se snažila vždy najít české slovo, které by mělo stejný původ jako některý z obsahů dané runy, nebo nejlépe přímo její název. Například k runě fehu jsem připojila české slovo peníz, které má stejný původ, jako pfenig nebo penny, poněvadž je to slovanská výpůjčka z germánských jazyků. Sloky básně se skládají z osmislabičného a devítislabičného aliterovaného verše. Navýšení slabik má symbolizovat úplnost a posvátné číslo 9.


   Když to jinak nešlo, tak to prostě nešlo a vybrala jsem něco, co je obsahově podobné a pokud možno to zní i stejně, ale vlastně jsem nakonec byla až překvapená, v kolika případech se to podařilo. Posuďte sami. ;)

ᚠ Peněz plnost / přátel zástup. Hleď, do hřiven hady zrádné změň!

ᚢ Tur urputný / útočí hned, Ubraň um svůj / útrob zemským.

ᚦ Trnem trollům / tvrdě panuj Nedej jim nic / nedovol jim vstup!

ᚨ Ás mocný ať / amulet tvůj! Vede tě vpřed / vybírá tvou řeč.

ᚱ Rej cest rušných / rozťal mraky. Duchů dávných / divý hon letí!

ᚲ Zkalená krev / katarzí vře, Kde karbunkl / krutý tříbí plev.

ᚷ Dva dary jsou / dost vzácné všem. Pokoj, plnost /přízeň bohů jen.

ᚹ Vyhrej, vzlétni / zdvižen jak pán! Vídar vrazí / vlku meč v chřtán.

ᚺ Kroupy kvílí / kují střechy. Klasy kosí / v krve polích.

ᚾ Nouze není / neblahá když Nutnost nápad / neotřelý dá.

ᛁ I led i mráz / impuls spustí. Nový nastal / netečnosti shon.

ᛃ Jaro je trysk / jak kolotoč. Jíní jde pryč / jitrem nových dob.

ᛇ Jíva i dub / Yggdrasil zná. Sen otcův se / stromům mocným zdá.

ᛈ Pohár plný / plnost rekům. Prázdnota plat / poraženým jest.

ᛉ Los pán lesů / labuť pastvin. Luhů ladných / lůna strážce jest.

ᛋ Slunce stopy / sleduj kroky. Skrze stromy / světla znamení.

ᛏ Ten temný čas / tne jako kat. Týr tříbí nás / tam pravdy kde hrad.

ᛒ Bříza bílá / buben skrývá. Brčál březí / budoucnosti hlas.

ᛖ Identitu / ihahá – znáš? Esprit, extrém / evokuj ve mně!

ᛗ 1)      Míza máje / mysli rozlet. Mládí zmizí / mrtví budem hned. 2)      Muž muženě / mízu předá. Mládí mizí / mládí pučí zas.

ᛚ Laguny líc / louče sluncí. Láká, líčí / hlubina v tmách.

ᛜ Pán a Paní / požehnání. Dáme dary / dobrý rok by byl.

ᛞ Den je dcerou / ducha-záře. Těhotná tmou. / Transcendentní pár.

ᛟ Ó Otčino / oblačných hvězd Zpíváš svůj zpěv / z počátků cest.

Hedge Witchery a slovanská víla

Je to zvláštní druh anglického lidového čarodějnictví, jehož název bychom mohli doslova přeložit jako “čarodějnictví živého plotu”. Výraz pochází ze starého saského slova “haegtessa” což znamená “jezdec na živém plotu”.

V Anglii se dřív těšily živé ploty nesmírné oblibě a tento předěl představuje mez, nebo chceme-li bránu a dělící prvek mezi světy. Prostor uvnitř je domestikovaný a všem dobře známý, zatímco venku je neznámá divočina. Podobně lze chápat i ústřední prvky tohoto směru, který je jakousi směsicí tradičního čarodějnictví a šamanismu. Jeho ústřední filosofií je, že náš svět je oddělen od jiných světů valem, jakýmsi předělem, nejlépe z trnitých dřevin, avšak existují určité bytosti, zvířata, stromy, byliny a dřeviny, které jsou jeho strážci. Znalost práce s těmito dřevinami a bylinami nás může dostat mimo naše přirozené hranice. Hedge Witchery se tak do jisté míry podobá severskému seidu. Kromě přirozené intuice a animistického světonázoru může Hedge Witchery pracovat i s divinací, nebo také s etneogeny.

W. R. S. Ralston uvádí příběh o nymfě, který prý pochází z českého bájesloví. Ve vrbě žila nymfa, která se na noc vracela zpátky do svého stromu. Zamilovala se do mládence, který pracoval na statku, a vzali se. Žila s ním tak dlouho, dokud ze žárlivosti nepodťal její strom. Nemohl totiž vystát, že jeho žena věnovala tomu stromu značnou pozornost. Potom víla zmizela neznámo kam. Z té vrby byla vyrobená kolébka, která měla zvláštní schopnost – dokázala utišit každé dítě, které v ní leželo.
Příběh trochu připomíná Radúza a Mahulenu, a je potěšující, že i daleko za našimi hranicemi si vypráví hedge-witches naše příběhy.

Fotografie: Duše rozkvetlého hlohu, Vrbová dívka, pořízeno před Valpuržinou nocí, modelka M.R.

Čarodějnické kameny

 

Kameny s dírou uprostřed se nazývají hagstones, čarodějnické kameny. U nás je nevidíme až tak často jako v případě našich přímořských sousedů, kde jich sbírají na plážích tolik, že je potom mohou zavěsit na lněné šňůry. Takovéto závěsy mohou být použity jako prevence před zlými sny a psychickými útoky.


Šňůry mohou být umístěny také do stájí, kde chrání dobytek před neklidem. Vzhledem k tomu, že díru vyhlodala voda, je tento kámen také upomínkou toho, že i ta nejměkčí a nejpoddajnější látka dokáže pohnout něčím pevným, jako je např. kámen, působí-li opakovaně na stejné místo.

Podle staré moudrosti tyto šňůry sloužily také jako primitivní barometr. Musíte ji pověsit do blízkosti zdi nebo ke kládě, na kterou vyznačíte čárkou pozici spodního okraje. Atmosférická vlhkost se sráží na kamenech a ovlivňuje pnutí lněné šňůry. Ta se potom v závislosti na vysychání natahuje či smršťuje, a kameny tak stoupají či klesají. Podle toho lze očekávat změnu počasí, což bylo svého času jedinou předpovědí tohoto typu.

 Tyto kameny jsou zasvěceny Wodenovi, a nebo Frigg (Holle), paní nebeské oblohy.

Vzpomínka na Temnou Matku

Když jsem poprvé zaslechla, že bez černý (Sambucus nigra) je zasvěcen Frau Holle a má svou temnou tvář, musela jsem se s tím nějak srovnat. V mých vzpomínkách byly bezové keře opravdickou mateřskou náručí na konci zahrady a za plotem, kam jsem se chodila schovat abych byla z očí, ale stále na doslech.

Ale když jsem pečlivě probrala své vzpomínky, některé z nich opravdu popisovaly rané poznávání zakázaného ovoce. Jako děti jsme milovaly oheň, protože časté přednášky našich učitelů a rodičů o nebezpečnosti zápalek z nás všech snad udělaly pyromaniaky. Krabička zápalek s emblémem klíče byla toho symbolem. Svou první ukradenou krabičku jsem pochopitelně důsledně vyškrtala právě pod úkrytem bezových keřů. 

Anebo jednou jsem v krmelci našla krystaly soli, které tam asi nedávno přinesl myslivec. Vypadaly jako křišťál, nahlížela jsem skrze něj na slunce a do korun borovic jako do jiného světa. Nemohla jsem si pomoct a jeden krystal jsem ukradla, protože to bylo poprvé, co jsem měla přístup k něčemu tak fantastickému. Protože jsem se bála, že bych dostala vyhubováno, schovala jsem ho do bezového keře, šla na oběd a... pak na něj zapomněla. Když jsem si konečně vzpomněla, bylo už po deštích a krystal byl pochopitelně pryč. Ale na stejném místě jsem našla spát suchozemskou želvu! Že by šla po té soli? Těžko říct, ztráta krystalu mne už netrápila a želvu jsem šťastně, ale velice opatrně donesla domů, kde mi ji rodiče dovolili chovat.

Krádeže, pyromanie, exotické zvířectvo, to vše se odehrálo v bezových keřích. Také píšťalky z bezu, panenky a první řezbářské pokusy. Smradlavý bez a svíravá pachuť jeho plodů jsou opravdu něčím zvláštní, jak Holdiny ochranné ruce, a jak těžký dech podzemí, skrývající drobná dětská tajemství.

Magický tis a dochované runové nálezy

Ohledně Yggdrasilu panují dohady, zda se jedná o jasan nebo o nějaký jiný, podle Völuspy věčně zelený strom (tedy jehličnan). Motiv věčně zelených bylin a stromů hraje velkou roli, např. Baldr byl zabit jmelím, které je rovněž věčně zelené. Poněvadž jasan v zimě opadává, panuje teorie, zda se v případě jeho pozemského protějšku nejedná o nějaký jiný druh spíše jehličnatého stromu, např. tis.

Ve Starším futharku je tis reprezentován třinác...tou runou Eihwaz, v Mladším futharku je to poslední runa zvaná Ýr (z čehož se později odvodilo anglické yew). Kořen slova tis znamená ‚do červena‘, což zřejmě odkazuje na barvu plodů i dřeva. Runové básně uvádějí, že tis je nejzelenější v zimě (proto to možné spojení s Yggdrasilem), slouží k výrobě vysoce kvalitních luků, a když hoří, tak dřevo hlasitě praská.

Tisový strom byl v germánské kultuře důvěrně znám a některé nápisy v tisovém dřevě se dochovaly dodnes. Jelikož se historická Frýsie nacházela převážně v oblasti dnešního severního Holandska, tedy v oblasti často zaplavovaných nížin, lidé zde údajně stavěli umělé kopce, které byly nazývány terpeny. Půda těchto navršených „mohyl“ v sobě uchovala a zakonzervovala mnohé pozoruhodné nálezy a jeden z nich je také tajemný frýský dřevěný meč, který je vyřezán právě z tisového dřeva. Runolog Page se domnívá, že byl používán k ceremoniálním nebo soudním účelům.

Dle odborníků je v něm vyryt nápis edae:boda, který Looijenga interpretuje jako „posel/vykonatel-závazku“ (oath messenger). Není těžké domyslet si, že tato interpretace úzce souvisí s bohem Týrem, patronem práva, závazků a thingů.

 

S vypětím sil se mi podařilo najít jednu fotku nálezu, druhá z fotografií, portrétující magickou sílu tisu, je moje.

Runová formule LINA – vyšší level magického léčitelství

Pravděpodobně pochází ze slova len (lin).
Tato formule, jak již ve své praktické knize o runách zmiňuje např. C. Travers, bývá používána v kombinaci s formulí LAUKAZ, čili se jedná o takový léčitelský booster. Tři runologové (Antonsen, Makaev, Flowers) se totiž shodují na tom, že byla používána ve významu regenerace, plodnosti a růstu. Z runových nálezů ji můžeme vidět například na floksandském noži, u kterého Mees/MacLeod uvádějí, že byl určen pro přípravu masa (nápis v obrazové příloze). 

Předpokládá se, že runová sekvence liin na mnoha brakteátech je použita rovněž ve významu léčby nebo plodnosti.

Rovněž také Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti: farmářka vzala pórek (laukaz), koňský penis a to celé omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti.

Nález z Norwiche (Caistor astragalus) a jeho aplikace

Runový nápis z 5. století, vyrytý do kloubní kůstky (astragalus), nalezený v Británii na místě římské pevnosti nese slovo ᚱᚨᛇᚺᚨᚾ raïhan, protogermánské raihón, srnec nebo daněk.

Jak už jsem zmiňovala dříve, protoindoevropské slovo pro rohatý vychází z kořene *kroin, což můžeme vidět jak ve jménu Hern, tak také v českém slově koruna (která připomínala paroží). V České republice je v současnosti kolem 300 lidí s příjmením Rohan.

V příloze původní nález, jeho překreslená podoba, moje rytina, adaptace nálezu na srnčí kosti, která bude uložena do oltáře zasvěceného duchům krajiny (wights). Dále dušené daňčí maso na slanině a cibuli, což považuji projev úcty nejen ke krajině, ale také ke svým předkům.

Praděda z matčiny strany býval pytlák, což bylo za války a i po ní značně riskantní, ale musel nějak v chudé oblasti uživit rodinu. Když procházím lesem a cítím loveckou vášeň, u mne transformovanou do fotografie, uvědomuji si, že kdybych musela, lovila bych, jako můj předek, kterého považuji za svého průvodce. Tolik tedy něco málo o životě s minulostí a o aplikaci runového poznání v životě. Na fotografii daňků nevidíte nějakou idylku, ale samec trestá samici, která sežrala "jeho" jablko.