Česká runová báseň

   Po vzoru starých runových básní se i já rozhodla sepsat svou vlastní, aliterovanou runovou báseň v češtině - tedy ve svém mateřském jazyce.
   Báseň měla být založena na stejných slovních kořenech, takže jsem se snažila vždy najít české slovo, které by mělo stejný původ jako některý z obsahů dané runy, nebo nejlépe přímo její název. Například k runě fehu jsem připojila české slovo peníz, které má stejný původ, jako pfenig nebo penny, poněvadž je to slovanská výpůjčka z germánských jazyků. Sloky básně se skládají z osmislabičného a devítislabičného aliterovaného verše. Navýšení slabik má symbolizovat úplnost a posvátné číslo 9.


   Když to jinak nešlo, tak to prostě nešlo a vybrala jsem něco, co je obsahově podobné a pokud možno to zní i stejně, ale vlastně jsem nakonec byla až překvapená, v kolika případech se to podařilo. Posuďte sami. ;)

ᚠ Peněz plnost / přátel zástup. Hleď, do hřiven hady zrádné změň!

ᚢ Tur urputný / útočí hned, Ubraň um svůj / útrob zemským.

ᚦ Trnem trollům / tvrdě panuj Nedej jim nic / nedovol jim vstup!

ᚨ Ás mocný ať / amulet tvůj! Vede tě vpřed / vybírá tvou řeč.

ᚱ Rej cest rušných / rozťal mraky. Duchů dávných / divý hon letí!

ᚲ Zkalená krev / katarzí vře, Kde karbunkl / krutý tříbí plev.

ᚷ Dva dary jsou / dost vzácné všem. Pokoj, plnost /přízeň bohů jen.

ᚹ Vyhrej, vzlétni / zdvižen jak pán! Vídar vrazí / vlku meč v chřtán.

ᚺ Kroupy kvílí / kují střechy. Klasy kosí / v krve polích.

ᚾ Nouze není / neblahá když Nutnost nápad / neotřelý dá.

ᛁ I led i mráz / impuls spustí. Nový nastal / netečnosti shon.

ᛃ Jaro je trysk / jak kolotoč. Jíní jde pryč / jitrem nových dob.

ᛇ Jíva i dub / Yggdrasil zná. Sen otcův se / stromům mocným zdá.

ᛈ Pohár plný / plnost rekům. Prázdnota plat / poraženým jest.

ᛉ Los pán lesů / labuť pastvin. Luhů ladných / lůna strážce jest.

ᛋ Slunce stopy / sleduj kroky. Skrze stromy / světla znamení.

ᛏ Ten temný čas / tne jako kat. Týr tříbí nás / tam pravdy kde hrad.

ᛒ Bříza bílá / buben skrývá. Brčál březí / budoucnosti hlas.

ᛖ Identitu / ihahá – znáš? Esprit, extrém / evokuj ve mně!

ᛗ 1)      Míza máje / mysli rozlet. Mládí zmizí / mrtví budem hned. 2)      Muž muženě / mízu předá. Mládí mizí / mládí pučí zas.

ᛚ Laguny líc / louče sluncí. Láká, líčí / hlubina v tmách.

ᛜ Pán a Paní / požehnání. Dáme dary / dobrý rok by byl.

ᛞ Den je dcerou / ducha-záře. Těhotná tmou. / Transcendentní pár.

ᛟ Ó Otčino / oblačných hvězd Zpíváš svůj zpěv / z počátků cest.

Hedge Witchery a slovanská víla

Je to zvláštní druh anglického lidového čarodějnictví, jehož název bychom mohli doslova přeložit jako “čarodějnictví živého plotu”. Výraz pochází ze starého saského slova “haegtessa” což znamená “jezdec na živém plotu”.

V Anglii se dřív těšily živé ploty nesmírné oblibě a tento předěl představuje mez, nebo chceme-li bránu a dělící prvek mezi světy. Prostor uvnitř je domestikovaný a všem dobře známý, zatímco venku je neznámá divočina. Podobně lze chápat i ústřední prvky tohoto směru, který je jakousi směsicí tradičního čarodějnictví a šamanismu. Jeho ústřední filosofií je, že náš svět je oddělen od jiných světů valem, jakýmsi předělem, nejlépe z trnitých dřevin, avšak existují určité bytosti, zvířata, stromy, byliny a dřeviny, které jsou jeho strážci. Znalost práce s těmito dřevinami a bylinami nás může dostat mimo naše přirozené hranice. Hedge Witchery se tak do jisté míry podobá severskému seidu. Kromě přirozené intuice a animistického světonázoru může Hedge Witchery pracovat i s divinací, nebo také s etneogeny.

W. R. S. Ralston uvádí příběh o nymfě, který prý pochází z českého bájesloví. Ve vrbě žila nymfa, která se na noc vracela zpátky do svého stromu. Zamilovala se do mládence, který pracoval na statku, a vzali se. Žila s ním tak dlouho, dokud ze žárlivosti nepodťal její strom. Nemohl totiž vystát, že jeho žena věnovala tomu stromu značnou pozornost. Potom víla zmizela neznámo kam. Z té vrby byla vyrobená kolébka, která měla zvláštní schopnost – dokázala utišit každé dítě, které v ní leželo.
Příběh trochu připomíná Radúza a Mahulenu, a je potěšující, že i daleko za našimi hranicemi si vypráví hedge-witches naše příběhy.

Fotografie: Duše rozkvetlého hlohu, Vrbová dívka, pořízeno před Valpuržinou nocí, modelka M.R.

Co byly Freyovy amulety a k čemu sloužily?

 Foto "Laponská stařena", L. Green.

Freyův amulet a Ingimund

Příběh volně převyprávěný dle Knihy o záboru země a Sagy o lidech z Vatnsdalu:
          
                 Ingimund byl norský statkář, kterému jistá laponská žena vyvěštila, že se jednou přestěhuje na Island. Na důkaz toho jej pobídla, aby se podíval do své peněženky, ze které mu prý něco zmizelo. Kupodivu se však nejednalo o peníze, které by proradná vědma nebohému muži otočila. Z peněženky  mu zmizel stříbrný medailon s podobiznou Freye. Vědma pravila, že Ingimund nedostane svůj amulet dříve, dokud nezačne kopat základy v nové zemi (Landnámabók). Ingimund celou záležitost konzultoval ještě i s dalšími "šamany", kteří mu do detailu popsali údolí, ve kterém se nyní medailon nachází.

                Statkář vždycky říkával, že se mu na Island nechce, a že nikdy neopustí půdu svých předků. Saga o lidech z Vatnsdalu popisuje, jak šel celou situaci následovně prokonzultovat ještě i se samotným norským králem Haraldem, na kterého všichni sice nadávali, ale když na to přišlo, chodívali si k němu pro radu, protože ho vlastně každý ve skrytu duše obdivoval.  
               Král na to řekl, že se možná Frey skrze amulet snaží sdělit své přání, že by byl rád uctíván v nové zemi. A tak prý to má Ingimund zkusit. Těžko říct, nakolik král skutečně viděl dopředu, a co z toho byla čistá vypočítavost hrabivého panovníka, který už si dělal zálusk na vyprázdněnou farmu.

               Ingimund si každopádně vzal královu radu k srdci a vyrazil na Island. A jak věštci předpověděli, objevil novou, travnatou zemi, pokrytou drobným porostem. Tváře osadníků se rozzářily novou nadějí, protože si dobře pamatovali na mořskou nemoc a strastiplné putování spolu s domácím zvířectvem na lodích! Ingimund neváhal a začal budovat Freyovi zaslíbený chrám. A jak bylo předpovězeno, během výkopových stavebních prací byl ztracený amulet skutečně nalezen. Akorát že byl tentokrát ze zlata!!!

Tu Ingimund pravil: "Je to skutečně pravda, že se člověk nemůže protivit svému osudu," a s dobrým pocitem na duši se usadil na místě, které nazval "Hóf" (Statek).

Co víme o Freyových amuletech? 

V době vikinské se značné oblíbenosti těšily dnes již méně známé zlaté plíšky většinou čtvercového tvaru, nazývané gullgubber (viz fotografie).Na těchto amuletech se setkáváme nejčastěji se dvěma postavami stojícími proti sobě, ale také se samotným Freyem nebo se zvířecími motivy, jako např. kanec nebo havran. H. Davidsonová se domnívá, že v případě Freye a dvojice postav by se mohlo jednat o kult Vanů, kde je buďto zpodobněn Frey a Freyja, nebo posvátné manželství mezi Freyjem a Gerdou. Pro zajímavost, těchto plíšků bylo nalezeno několik tisíc a datují se od doby migrace národů až po dobu vikinskou. Značná množství byla nalezena v chrámových prostorách. McKinnell se pokouší se vidět za hromadami zlatých plíšků kult Ingviho, o kterém se toho moc neví, neboť byl ztotožněn s Freyem. Také si myslí, že toto zlato mohlo být zdrojem příjmu šlechtice, pod jehož správou se posvátné místo nalézalo.

Prvotní vražda v indoevropských mýtech

Severské mýty hovoří o Ymim, který byl první bytostí a živil se mlékem krávy Audhumby. Později byl zabit Ódinem a jeho bratry, jeho tělo bylo rozděleno, a z těchto komponent byla stvořena naše země.

Ymiho jméno koresponduje s protoindoevropským *yemós, což znamená „dvojče“. V protomýtu vystupují Yemós a jeho bratr Mánu. Mánu zabije svého bratra a vytvoří z něj zemi stejně jako Ódin (z kostí skály, z krve vodstvo atd.). 

V mýtech indoevropské rodiny se často proměňují vztahy a okolnosti. Velmi výrazně je upraven římský mýtus, kde z dvojčat Romula a Rema (Remus=Yemós), odkojených vlčicí místo Audhumbly, zabije Romulus Rema a založí Řím (=rozdělí zemi).

Prvotní mýtus obsahuje ale daleko víc; z dvojčat či párových dvojic se stávají hraniční opozita života a smrti. Smrt není konec, ale stává se skrze akt stvoření počátkem života nového. Z toho vychází pochopení konceptu posvátných obětí; smrt je potřeba k tomu, aby udržovala kontinuitu života v běhu. 

Ilustrace Ymiho pochází od Katharine Pyle.

Strašáci

                Víra v magickou moc strašáků v poli, či antropomorfních postav, umístěných v krajině, sahá možná daleko hlouběji než k hororům S. Kinga. Nevěříte?

 

"Plášť svůj jsem navlékl
v širém poli
na staré strašáky
a hned z nich rozvážní
reci se stali.
Na posměch je nám nahý muž."                                           



Hávamál 49.

        Výraz trémǫnnom (ssev.), který Heger a Kadečková překládají jako "strašáky", bychom mohli přeložit také jako "lidi z větví", čili idoly. Vypravěč, snad Ódin, jim pomocí oblečení propůjčuje lidskou hodnotu a činí z nich tak svoje společníky, podobně, jako když ve Völuspě bohové stvořili z vyplaveného dřeva člověka.

V příloze jsou některé dochované antropomorfní idoly, které se u germánských a slovanských národů objevují od mezolitu až po ranný středověk. Na první fotografii je moje spontální rekonstrukce podobného rituálu před několika lety, na poslední fotce jezero Oberdorla s plánovanou "oficiální" rekonstrukcí ženského idolu a jeho zasazením do krajiny.