Čarodějnické kameny

 

Kameny s dírou uprostřed se nazývají hagstones, čarodějnické kameny. U nás je nevidíme až tak často jako v případě našich přímořských sousedů, kde jich sbírají na plážích tolik, že je potom mohou zavěsit na lněné šňůry. Takovéto závěsy mohou být použity jako prevence před zlými sny a psychickými útoky.


Šňůry mohou být umístěny také do stájí, kde chrání dobytek před neklidem. Vzhledem k tomu, že díru vyhlodala voda, je tento kámen také upomínkou toho, že i ta nejměkčí a nejpoddajnější látka dokáže pohnout něčím pevným, jako je např. kámen, působí-li opakovaně na stejné místo.

Podle staré moudrosti tyto šňůry sloužily také jako primitivní barometr. Musíte ji pověsit do blízkosti zdi nebo ke kládě, na kterou vyznačíte čárkou pozici spodního okraje. Atmosférická vlhkost se sráží na kamenech a ovlivňuje pnutí lněné šňůry. Ta se potom v závislosti na vysychání natahuje či smršťuje, a kameny tak stoupají či klesají. Podle toho lze očekávat změnu počasí, což bylo svého času jedinou předpovědí tohoto typu.

 Tyto kameny jsou zasvěceny Wodenovi, a nebo Frigg (Holle), paní nebeské oblohy.

Vzpomínka na Temnou Matku

Když jsem poprvé zaslechla, že bez černý (Sambucus nigra) je zasvěcen Frau Holle a má svou temnou tvář, musela jsem se s tím nějak srovnat. V mých vzpomínkách byly bezové keře opravdickou mateřskou náručí na konci zahrady a za plotem, kam jsem se chodila schovat abych byla z očí, ale stále na doslech.

Ale když jsem pečlivě probrala své vzpomínky, některé z nich opravdu popisovaly rané poznávání zakázaného ovoce. Jako děti jsme milovaly oheň, protože časté přednášky našich učitelů a rodičů o nebezpečnosti zápalek z nás všech snad udělaly pyromaniaky. Krabička zápalek s emblémem klíče byla toho symbolem. Svou první ukradenou krabičku jsem pochopitelně důsledně vyškrtala právě pod úkrytem bezových keřů. 

Anebo jednou jsem v krmelci našla krystaly soli, které tam asi nedávno přinesl myslivec. Vypadaly jako křišťál, nahlížela jsem skrze něj na slunce a do korun borovic jako do jiného světa. Nemohla jsem si pomoct a jeden krystal jsem ukradla, protože to bylo poprvé, co jsem měla přístup k něčemu tak fantastickému. Protože jsem se bála, že bych dostala vyhubováno, schovala jsem ho do bezového keře, šla na oběd a... pak na něj zapomněla. Když jsem si konečně vzpomněla, bylo už po deštích a krystal byl pochopitelně pryč. Ale na stejném místě jsem našla spát suchozemskou želvu! Že by šla po té soli? Těžko říct, ztráta krystalu mne už netrápila a želvu jsem šťastně, ale velice opatrně donesla domů, kde mi ji rodiče dovolili chovat.

Krádeže, pyromanie, exotické zvířectvo, to vše se odehrálo v bezových keřích. Také píšťalky z bezu, panenky a první řezbářské pokusy. Smradlavý bez a svíravá pachuť jeho plodů jsou opravdu něčím zvláštní, jak Holdiny ochranné ruce, a jak těžký dech podzemí, skrývající drobná dětská tajemství.

Vǫlsa þáttr. Linu, Laukaz, (Fehu), pokračování a praktická aplikace…

Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti. Na statku porazili koně a čeledín jeho penis původně zahodil do bláta. Farmářka jej ale vzala, osušila v kuchyni a to celé spolu s bylinkami pro konzervaci a pórkem (laukaz) omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti. Podle příběhu byl balíček uložen v truhle, odkud jej obyvatelé statku po večerech vyjímali a pronášeli nad ním krátké modlitby a recitovali verše. Fungovalo to tak, že poté co někdo pronesl svou řeč, podal falus vedle stojícímu, až se v účasti na večerní ceremonii vystřídali všichni. Falus nabyl na síle a na objemu, takže byl údajně schopen sám stát vedle staré farmářky.

Koňský falus je atributem boha Freyje, a výše uvedené kouzlo bylo pravděpodobně provedeno za účelem ochrany a prosperity statku. Sexuální podtext v severské magii, zejména pak v seidu, lze nalézt rovněž a kolem magických holí, gandů, se objevuje celá řada spekulací. Můžeme se setkat i názorem, že tyto gandy jsou předobrazem budoucích čarodějnických košťat a s nimi spojených mýtů, případně jsou také atributem přeslice, kterou ženy drží mezi nohama. Ódinovým gandem bylo nejspíš jeho kopí Gungnir, jelikož i on byl znalcem seidu.

Jak už bylo dříve řečeno, Linu (lin, lina), len, je jakýmsi symbolickým katalyzátorem. Ačkoliv v příběhu slouží lněné plátno zcela pragmaticky jako omotávka, podle jiných runových formulí jde o deklaraci „síly“ lnu. Dle Thorssona lze záměrně používat lněný olej k ředění pigmentů, do kterých se přidá pár kapek krve a malým střepem ve tvaru trojúhelníku se tato směs nanáší do vyrytých run, čímž se rituálně barví. Rytec run tak symbolicky vyjadřuje svou vůli a svou sílu.
(Na obrázku je rekonstrukce příběhu; falus byl použit z býka, který je alternativou plodnosti; byl zavěšen na hák a vysušen. Na délku může mít přibližně 50 cm. Jinak byl použit běžný pórek, svázáno lněným pruhem plátna. Kolem leží atributy laukazu – cibule a česnek, spolu s jablky, symboly podzimu i věčného mládí. Celé je to položeno na kus látky s květinovým motivem; můžeme si povšimnout modrých květů „lnu“. Nad symbolickým atributem byl recitován Vǫlsa þáttr a galdrována formule Linu, Laukaz.)

Runová formule LINA – vyšší level magického léčitelství

Pravděpodobně pochází ze slova len (lin).
Tato formule, jak již ve své praktické knize o runách zmiňuje např. C. Travers, bývá používána v kombinaci s formulí LAUKAZ, čili se jedná o takový léčitelský booster. Tři runologové (Antonsen, Makaev, Flowers) se totiž shodují na tom, že byla používána ve významu regenerace, plodnosti a růstu. Z runových nálezů ji můžeme vidět například na floksandském noži, u kterého Mees/MacLeod uvádějí, že byl určen pro přípravu masa (nápis v obrazové příloze). 

Předpokládá se, že runová sekvence liin na mnoha brakteátech je použita rovněž ve významu léčby nebo plodnosti.

Rovněž také Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti: farmářka vzala pórek (laukaz), koňský penis a to celé omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti.

Kosti

"V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). "

V příloze přikládám dva ze svých posledních výrobků; destička s bindrunou barvenou krví v hovězí kosti a parůžek ve tveru hlavy ptáka s runovými nápisy (kawó).

Kosti a jejich používání v anglosaském léčitelství

Nedávno jsem psala o rekonstruovaném chrámu dle nálezu v Norsku, ve kterém se poblíž oltáře našly různé úlomky kostí, korálky, lebky apod. S. Pollington se ve své knize "Leechcraft" zabývá prastarými léčebnými postupy anglosasů, ať už se jedná o runová kouzla nebo o byliny. V příloze knihy se zabývá ingrediencemi trochu šamanskými, zpravidla používanými na amulety, jako jsou skořápky mušlí, zobáky, pařátky, ale také i ony zmiňované kosti.

V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). Pollington uvádí, že víra v to, že ovčí kolenní kloub může zažehnat křeče přetrvávala leckde až do 19. století, ačkoliv jeho síla vyprchala, když se dotklo země.

Účelové kostěné předměty jsou vcelku známé; korálky, přívěšky, jehly a brože a dokonce i přesleny. Kosti z domestifikovaných druhů měly málokdy nějaký větší symbolický význam, ačkoliv se samotný materiál nabízel k dekoraci. Nejčastější jsou motivy s tečkami a kroužky.
Štíhlé kónické tvary, pokryté kroužky a tečkami bývají interpretovány jako 'Herkulův kyj', předchůdce Thórova kladiva. Pochází zřejmě z dob Říma a jeho význam je odvozen od pozdější spojitosti s Thórem, tedy plodnost a ochrana.

V hrobech dále nalézáme rybí kosti, ze kterých jsou vyrobeny korálky a přívěšky. I když byla ryba symbolem křesťanství, není pravděpodobná nějaká spojitost.

Zdroj:
S. Pollington; "Leechcraft. Early English Charms, Plantlore and Healing".

Fotografie zachycuje jednu z kostěných soch Johna Paula Azzopardiho.