Česká runová báseň

   Po vzoru starých runových básní se i já rozhodla sepsat svou vlastní, aliterovanou runovou báseň v češtině - tedy ve svém mateřském jazyce.
   Báseň měla být založena na stejných slovních kořenech, takže jsem se snažila vždy najít české slovo, které by mělo stejný původ jako některý z obsahů dané runy, nebo nejlépe přímo její název. Například k runě fehu jsem připojila české slovo peníz, které má stejný původ, jako pfenig nebo penny, poněvadž je to slovanská výpůjčka z germánských jazyků. Sloky básně se skládají z osmislabičného a devítislabičného aliterovaného verše. Navýšení slabik má symbolizovat úplnost a posvátné číslo 9.


   Když to jinak nešlo, tak to prostě nešlo a vybrala jsem něco, co je obsahově podobné a pokud možno to zní i stejně, ale vlastně jsem nakonec byla až překvapená, v kolika případech se to podařilo. Posuďte sami. ;)

ᚠ Peněz plnost / přátel zástup. Hleď, do hřiven hady zrádné změň!

ᚢ Tur urputný / útočí hned, Ubraň um svůj / útrob zemským.

ᚦ Trnem trollům / tvrdě panuj Nedej jim nic / nedovol jim vstup!

ᚨ Ás mocný ať / amulet tvůj! Vede tě vpřed / vybírá tvou řeč.

ᚱ Rej cest rušných / rozťal mraky. Duchů dávných / divý hon letí!

ᚲ Zkalená krev / katarzí vře, Kde karbunkl / krutý tříbí plev.

ᚷ Dva dary jsou / dost vzácné všem. Pokoj, plnost /přízeň bohů jen.

ᚹ Vyhrej, vzlétni / zdvižen jak pán! Vídar vrazí / vlku meč v chřtán.

ᚺ Kroupy kvílí / kují střechy. Klasy kosí / v krve polích.

ᚾ Nouze není / neblahá když Nutnost nápad / neotřelý dá.

ᛁ I led i mráz / impuls spustí. Nový nastal / netečnosti shon.

ᛃ Jaro je trysk / jak kolotoč. Jíní jde pryč / jitrem nových dob.

ᛇ Jíva i dub / Yggdrasil zná. Sen otcův se / stromům mocným zdá.

ᛈ Pohár plný / plnost rekům. Prázdnota plat / poraženým jest.

ᛉ Los pán lesů / labuť pastvin. Luhů ladných / lůna strážce jest.

ᛋ Slunce stopy / sleduj kroky. Skrze stromy / světla znamení.

ᛏ Ten temný čas / tne jako kat. Týr tříbí nás / tam pravdy kde hrad.

ᛒ Bříza bílá / buben skrývá. Brčál březí / budoucnosti hlas.

ᛖ Identitu / ihahá – znáš? Esprit, extrém / evokuj ve mně!

ᛗ 1)      Míza máje / mysli rozlet. Mládí zmizí / mrtví budem hned. 2)      Muž muženě / mízu předá. Mládí mizí / mládí pučí zas.

ᛚ Laguny líc / louče sluncí. Láká, líčí / hlubina v tmách.

ᛜ Pán a Paní / požehnání. Dáme dary / dobrý rok by byl.

ᛞ Den je dcerou / ducha-záře. Těhotná tmou. / Transcendentní pár.

ᛟ Ó Otčino / oblačných hvězd Zpíváš svůj zpěv / z počátků cest.

Vzpomínka na Temnou Matku

Když jsem poprvé zaslechla, že bez černý (Sambucus nigra) je zasvěcen Frau Holle a má svou temnou tvář, musela jsem se s tím nějak srovnat. V mých vzpomínkách byly bezové keře opravdickou mateřskou náručí na konci zahrady a za plotem, kam jsem se chodila schovat abych byla z očí, ale stále na doslech.

Ale když jsem pečlivě probrala své vzpomínky, některé z nich opravdu popisovaly rané poznávání zakázaného ovoce. Jako děti jsme milovaly oheň, protože časté přednášky našich učitelů a rodičů o nebezpečnosti zápalek z nás všech snad udělaly pyromaniaky. Krabička zápalek s emblémem klíče byla toho symbolem. Svou první ukradenou krabičku jsem pochopitelně důsledně vyškrtala právě pod úkrytem bezových keřů. 

Anebo jednou jsem v krmelci našla krystaly soli, které tam asi nedávno přinesl myslivec. Vypadaly jako křišťál, nahlížela jsem skrze něj na slunce a do korun borovic jako do jiného světa. Nemohla jsem si pomoct a jeden krystal jsem ukradla, protože to bylo poprvé, co jsem měla přístup k něčemu tak fantastickému. Protože jsem se bála, že bych dostala vyhubováno, schovala jsem ho do bezového keře, šla na oběd a... pak na něj zapomněla. Když jsem si konečně vzpomněla, bylo už po deštích a krystal byl pochopitelně pryč. Ale na stejném místě jsem našla spát suchozemskou želvu! Že by šla po té soli? Těžko říct, ztráta krystalu mne už netrápila a želvu jsem šťastně, ale velice opatrně donesla domů, kde mi ji rodiče dovolili chovat.

Krádeže, pyromanie, exotické zvířectvo, to vše se odehrálo v bezových keřích. Také píšťalky z bezu, panenky a první řezbářské pokusy. Smradlavý bez a svíravá pachuť jeho plodů jsou opravdu něčím zvláštní, jak Holdiny ochranné ruce, a jak těžký dech podzemí, skrývající drobná dětská tajemství.