ALU - je to jenom o pivu?

O runové formuli ALU se občas hovoří ve spojitosti s ale, což znamená pivo, kvas.
 Looijenga zastává názor, že jsou dva možné výklady této formule; sakrální a profánní. Světský výklad se opírá o slovo ale, pivo, takže výraz znamená něco jako přípitek.

Situace ovšem není tak jednoduchá jak by se zdálo, poněvadž stejný výraz bývá spojován s transem a iniciačními rituály, např. s ultimátní iniciací, jakou je cesta do zásvětí. O tom svědčí i ALU vyryté do anglosaských uren ze šestého století. Podobným výrazem jsou také popisováni v Beowulfovi muži, kteří svědčili v Heorotu o jeho boji s Grendelem (ealu-scierwen). Nepředpokládá se, že přišli ožralí, ale spíše v extatickém stavu mysli, když barvitě líčili onen strhující hrdinský čin, čímž se opět dostáváme ke stavu extáze, která nemusí být nutně navozena kvasem. Pokud jste jako děti sledovali akční filmy a nadšeně potom popisovali přátelům souboje, víte, co tím myslím. 

Nyní se podrobněji podíváme na runový kámen z Elsegemu:

"Runový kámen z Elgesemu (Norsko) obsahuje pouze jedno slovo: ALU. Kámen byl objeven v roce 1870 v archeologické oblasti, která obsahovala řadu velkých kamenů uspořádaných do tvaru lodě a 18 mohyl. Tento kámen byl vykopán z jedné z mohyl a byl situován nápisem dolů. Později bylo v oblasti objeveno několik dalších hrobů a podle Antonsena se jedná o kultické místo. Podle něj ALU neznamená pouze pivo, ale stav mysli podobný transu, který byl možná vyvolán pitím piva. ALU na amuletech může být interpretováno jako náboženská aktivita, iniciační rituály a nebo kult mrtvých, nebo symbolizovat přechod mezi světem živých a mrtvých."

Looijenga, T.; TEXTS & CONTEXTS OF THE OLDEST RUNIC INSCRIPTIONS

Očarované zbraně – hlavice kopí

Jména a názvy psané v runách hrály u Germánů v době železné velký význam, takže např. Pollington je toho názoru, že přiřazování jmen zbraním nebo koním mělo směřovat k posílení či upevnění jejich žádaných vlastností. Podle jiné teorie se také může jednat o jména nositelů. Nevíme přesně, zda a jaké magické rituály byly kolem zbraní prováděny, nicméně Pollingtonovu teorii považuji za velmi pravděpodobnou. Každopádně je třeba uvědomit si, že umísťování těchto nápisů na předměty probíhalo v době, kdy bylo pouze pár jedinců gramotných, tudíž se i dle skeptičtějšího Looijengy jednalo o pečlivě hlídané umění, dostupné pouze úzké vrstvě vzdělaných jedinců. 

Dnes se podíváme na několik kopí, které představují jedny z nejstarších runových nálezů vůbec; první z nich pochází již z druhé poloviny 2. století, následující dvě hlavice spadají do gótského období:

Místo nálezu, datace: Øvre Stabu, Norsko (2. stol.)
Nápis: ᚱᚨᚢᚾᛁᛃᚨᛉ, raunijaz
Překlad: „ten kdo zkouší; tester“



Místo nálezu, datace: Dahmsdorf, Německo (3.-4. stol.)
Nápis: ᚱᚨᚾᛃᚨ, ranja
Překlad: „útočník, směrovač“


Místo nálezu, datace: Kowel, dnešní Ukrajina (3. stol.)
Nápis: ᛏᛁᛚᚨᚱᛁᛞᛊ, tilarids
Překlad: „ten kdo dosáhne cíle; zaměřený jezdec“








Literatura: Pollington, Looijenga, Flowers, Antonsen, Barnes.

Runy vítězství (sigrúnar)

Nedávno internetem proběhla fotografie jedné postavy ze seriálu Vikings s dvojitou runou tíwaz, namalovanou na čele. Co víme o významu této runy a jak byla skutečně používána?

Brynhilda v Sáze o Völsuzních učí Sigurda tomuto runovému kouzlu:

„Znej runy vítězství,
a v jilec je vryj,
chceš-li moudrost mít;
vryj je na čepel,
vryj je na hrot
a dvakrát doplň Týa.“

Podobné kouzlo je rovněž zmíněno Písni o Sigrdrífě, jež je odlišnou variantou Sigurdova příběhu. Vzhledem k tomu, že poslední řádek v originále zní „ok nefna tysvar Tý“, sloveso „nefna“ znamená „doplň, zvolej, vlož“.

S vícenásobnou runou Týr/Tíwaz se můžeme setkat i v případě některých nalezených runových nápisů, což by mohlo podpořit teorii, že (bind)runy vítězství byly v minulosti skutečně prakticky používány.

R. I. Page zmiňuje dva anglosaské nálezy: kopí z Holborough, které pochází ze 7. století a jílec z Favershamu, ke kterému přidávám ilustraci s jasně viditelnou vyškrábanou bindrunou.

Na dánském brakteátu z Køge se nachází bindruna, která je interpretována jako 3x tiwaz a podobnou šestinásobnou bindrunu můžeme vidět i na konci Kylverského kamene (obrázek).

Kromě toho, nápisy vzývající Týra, boha války, můžeme nalézt na zbroji i v mnoha jiných podobách; na helmě z Negau, která byla zakopána v 1. století př.n.l., čteme nápis HARIGASTITEIWA, přičemž Teiwa je Teiwaz=Týr (viz obrázek). K tomu poslednímu byly vzneseny pochybnosti, zda lidé v té době lidé Teiwaze/Týra již znali.

Helma z Negau byla vyrobena cca 300 let př.n.l., pravděpodobně Etrusky, neboť nese rysy této kultury. Nápis je však datace mnohem mladší, 100-50 př.nl. Vlčková soudí, že původ tohoto boha lze hledat již v době indoevropské jazykové jednoty. Omezíme se tedy na Markeyho interpretaci z r. 2001, dle které je Harigasti překládáno jako "kněz" a Teiwa jako "bůh", proto-Týrovská entita. Harigasti může být také osobní jméno.

Kragehul I (DR 196 U)

Kragehul I (DR 196 U)
Datace: 200 – 450 n.l.
Nápis ve Starším futharku.

Volný překlad:
ek e⸗rila⸗z asugisalas m⸗uh⸗a h⸗aite g⸗ag⸗ag⸗a ginu g⸗ah⸗e […] lija […] hagala wiju big–[…][
Já, Herul (runový mistr nebo "šlechtic"), Asugisalas, zvaný Muha (znaky)

Ginugahelija Hagala wiju bi g[aia].
Tento znak zasvěcuji krupobití, jež ničí přílby. (Dle Düwela)
I když se často můžeme setkat s nápisy, u nichž si interpretačně nemůžeme být jistí, jestli se jedná o podpis, věnování nebo zda jde skutečně o nějakou magii, tento nápis vyrytý v násadě kopí je jiného charakteru. Podobně jako jiné "nesmyslné" shluky run či rytmická zaříkadla (mistil, kistil, thistil) může ilustrovat, že magické používání run představovalo součást nejstarší germánské víry. Kromě již zmiňované bindruny, která je dnes v magii používána „pro štěstí“ a nazývá se "gibu auja", se můžeme setkat i s jistou formou kletby v druhé polovině nápisu, kdy je volána runa Hagalaz – krupobití. Kopí je tedy zasvěceno silám destrukce.
Ovšem podle jiných autorů, např. MacLeod/Mees, lze nápis přeložit jako „křičel jsem rázně a kroupy jsem vtělil do kopí“. Trochu mi to nedá nevzpomenout si na galdy, mocně zpívané Enoksenem, rovněž i na původ slova „gald“, odvozený od krákorání. Je možné, že během magického obřadu po vyrytí run skutečně docházelo ke zpěvu galdů, které měly runy přivést k životu, podobně jako to děláme v soudobé runové magii.

Vǫlsa þáttr. Linu, Laukaz, (Fehu), pokračování a praktická aplikace…

Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti. Na statku porazili koně a čeledín jeho penis původně zahodil do bláta. Farmářka jej ale vzala, osušila v kuchyni a to celé spolu s bylinkami pro konzervaci a pórkem (laukaz) omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti. Podle příběhu byl balíček uložen v truhle, odkud jej obyvatelé statku po večerech vyjímali a pronášeli nad ním krátké modlitby a recitovali verše. Fungovalo to tak, že poté co někdo pronesl svou řeč, podal falus vedle stojícímu, až se v účasti na večerní ceremonii vystřídali všichni. Falus nabyl na síle a na objemu, takže byl údajně schopen sám stát vedle staré farmářky.

Koňský falus je atributem boha Freyje, a výše uvedené kouzlo bylo pravděpodobně provedeno za účelem ochrany a prosperity statku. Sexuální podtext v severské magii, zejména pak v seidu, lze nalézt rovněž a kolem magických holí, gandů, se objevuje celá řada spekulací. Můžeme se setkat i názorem, že tyto gandy jsou předobrazem budoucích čarodějnických košťat a s nimi spojených mýtů, případně jsou také atributem přeslice, kterou ženy drží mezi nohama. Ódinovým gandem bylo nejspíš jeho kopí Gungnir, jelikož i on byl znalcem seidu.

Jak už bylo dříve řečeno, Linu (lin, lina), len, je jakýmsi symbolickým katalyzátorem. Ačkoliv v příběhu slouží lněné plátno zcela pragmaticky jako omotávka, podle jiných runových formulí jde o deklaraci „síly“ lnu. Dle Thorssona lze záměrně používat lněný olej k ředění pigmentů, do kterých se přidá pár kapek krve a malým střepem ve tvaru trojúhelníku se tato směs nanáší do vyrytých run, čímž se rituálně barví. Rytec run tak symbolicky vyjadřuje svou vůli a svou sílu.
(Na obrázku je rekonstrukce příběhu; falus byl použit z býka, který je alternativou plodnosti; byl zavěšen na hák a vysušen. Na délku může mít přibližně 50 cm. Jinak byl použit běžný pórek, svázáno lněným pruhem plátna. Kolem leží atributy laukazu – cibule a česnek, spolu s jablky, symboly podzimu i věčného mládí. Celé je to položeno na kus látky s květinovým motivem; můžeme si povšimnout modrých květů „lnu“. Nad symbolickým atributem byl recitován Vǫlsa þáttr a galdrována formule Linu, Laukaz.)

Runová formule LINA – vyšší level magického léčitelství

Pravděpodobně pochází ze slova len (lin).
Tato formule, jak již ve své praktické knize o runách zmiňuje např. C. Travers, bývá používána v kombinaci s formulí LAUKAZ, čili se jedná o takový léčitelský booster. Tři runologové (Antonsen, Makaev, Flowers) se totiž shodují na tom, že byla používána ve významu regenerace, plodnosti a růstu. Z runových nálezů ji můžeme vidět například na floksandském noži, u kterého Mees/MacLeod uvádějí, že byl určen pro přípravu masa (nápis v obrazové příloze). 

Předpokládá se, že runová sekvence liin na mnoha brakteátech je použita rovněž ve významu léčby nebo plodnosti.

Rovněž také Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti: farmářka vzala pórek (laukaz), koňský penis a to celé omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti.