Závojem Berkany (báseň)

Závojem Berkany

Jak mrtví elfové
Odchází.
Sluneční paprsky
Padají.
Jak listy na zem
Tlející.
Pod pláštěm
Čekání.
Jiskra, plamen, smrt,
Odvanutí.
Závojem Berkany.


Simplified translation:

Through Bercana's Veil 

Like dead Elves
Leaving
Sun rays
Falling
Like leaves on ground
Rotting
Under the veil
Waiting
Spark, flame, death.
Blowing away.
Through Bercana's veil.

Hedge Witchery a slovanská víla

Je to zvláštní druh anglického lidového čarodějnictví, jehož název bychom mohli doslova přeložit jako “čarodějnictví živého plotu”. Výraz pochází ze starého saského slova “haegtessa” což znamená “jezdec na živém plotu”.

V Anglii se dřív těšily živé ploty nesmírné oblibě a tento předěl představuje mez, nebo chceme-li bránu a dělící prvek mezi světy. Prostor uvnitř je domestikovaný a všem dobře známý, zatímco venku je neznámá divočina. Podobně lze chápat i ústřední prvky tohoto směru, který je jakousi směsicí tradičního čarodějnictví a šamanismu. Jeho ústřední filosofií je, že náš svět je oddělen od jiných světů valem, jakýmsi předělem, nejlépe z trnitých dřevin, avšak existují určité bytosti, zvířata, stromy, byliny a dřeviny, které jsou jeho strážci. Znalost práce s těmito dřevinami a bylinami nás může dostat mimo naše přirozené hranice. Hedge Witchery se tak do jisté míry podobá severskému seidu. Kromě přirozené intuice a animistického světonázoru může Hedge Witchery pracovat i s divinací, nebo také s etneogeny.

W. R. S. Ralston uvádí příběh o nymfě, který prý pochází z českého bájesloví. Ve vrbě žila nymfa, která se na noc vracela zpátky do svého stromu. Zamilovala se do mládence, který pracoval na statku, a vzali se. Žila s ním tak dlouho, dokud ze žárlivosti nepodťal její strom. Nemohl totiž vystát, že jeho žena věnovala tomu stromu značnou pozornost. Potom víla zmizela neznámo kam. Z té vrby byla vyrobená kolébka, která měla zvláštní schopnost – dokázala utišit každé dítě, které v ní leželo.
Příběh trochu připomíná Radúza a Mahulenu, a je potěšující, že i daleko za našimi hranicemi si vypráví hedge-witches naše příběhy.

Fotografie: Duše rozkvetlého hlohu, Vrbová dívka, pořízeno před Valpuržinou nocí, modelka M.R.

Cesta do Helheimu

Cesta do Helheimu

(povídka)

„Probuď se, Gróo, probuď se, matko, budím tě
před mrtvých branou. Vzpomeň si jen, že sama vyzvalas syna
k své mohyle.“

Svipdagsmál

                Kráčel po chabě osvětleném schodišti. Necítil strach, věděl, že jenom musí udělat svou práci a zase odtud vypadnout. Nebyl zde nikdo, kdo by ho zastavil, nikdo mu nestál v cestě, když otevíral dveře malého pokoje. V šeru rozeznal osamělou ležící siluetu, napojenou na spoustu hadiček a přístrojů, jejichž světýlka šibalsky poblikávala. Ve vzduchu se vznášel nemocniční zápach lyzolu a moči.

   Vytáhl z kapsy stříkačku. Snad to ten feťák nespletl! Poslední, po čem by toužil, by bylo stát se vrahem své vlastní matky. Ale pouliční droga byla tím nejlepším řešením, co mohl ve své situaci sehnat. Když první kapky tekutiny pozvolna vnikaly do hadičky, nebylo již cesty zpět.

   Skvrnami pokryté ruce stařeny se zachvěly a jedna z nich sevřela přikrývku. Tělem proběhl třas, a pak znovu. Umělé plíce se rozběhly v novém rytmu, jako předtucha přicházející duše a přístroje se náhle rozblikaly světlem kolotočů. Vrásčitá stařena náhle bez varování otevřela oči a její kalný zrak bloudil po místnosti, až se zastavil na nočním návštěvníku.

   "Tak jsi přišel!" Zasípala. Dlouho nepoužívaný hlas jí selhával, ale on i přes tuto bariéru rozuměl každému jejímu slovu.

   "Sama jsi mi to nabídla. Že tady pro mě budeš." Pak se vzpamatoval a dodal, co se sluší.

   "Ahoj, mami."

Než mohla odpovědět na pozdrav, do dveří vtrhla noční sestra, vyděšená náhlým alarmem měřáků.

   "Co tady děláte! Zavolám ochranku!"

   "Počkej tady a nechoď nikam, ty cuchto!" Matčin panovačný hlas zněl náhle tak jasně, že ho to zaskočilo. A nebyl sám, i sestru to zastavilo v pohybu na prahu pokoje, odkud zírala jako uhranutá.

   "Myslíš, že nevím, co tady po nocích děláte s tím saniťákem? Jak tam vzadu řádíte?! Chčijete po sobě jako dvě kobyly! A ještě si to i nahráváte!" Uchechtla si a pak pokračovala. 

   "Tak mě buďto necháš promluvit si s mým synem a nikdo se nic nedozví, nebo si můžeš začít psát životopis!"

Uvědomil si, že matka už je teď plně při smyslech a přesně taková, jakou si ji pamatoval. Aspoň něco se nemění. Sestra pokývla hlavou a pomalu, jako myška, se vytratila. Moc staré čarodějnice byla zpátky.

   "Tak co tě trápí, synáčku?" Upřela svou pozornost zpátky na něj. Dojemná chvilka ze shledání byla dávno ta tam.

   "Mělas pravdu, mami. Ta mrcha, moje ex, chce vyplatit z baráku a z pozemků. Spolu se svým frajerem podplatili odhadce, aby jim vypracoval nadstřelený odhad... Kurevsky nadstřelenej odhad..." Odfrkl.

   " Já ti to říkala, viď?  Nikdy si neber křesťanku, neber si pokřtěnou ženu! Její líbezný úsměv je na rtech a zloba ukrytá v srdci! Zlomí ti jednou srdce! A vygruntuje šrajtofli, pochopitelně. A cos mi ty na to odpověděl? To bylo jenom samý 'neboj se, mami, ona taková není. Mohla bys víc věřit lidem?' Radou jsi pohrdl, matku jsi zavrhl! A teď tady stojíš, v příbytku smrti, a mučíš mé staré tělo na cestě do Helheimu!"

   "Jó, mělas pravdu, mami." Zopakoval. "Byl jsem mladej a zamilovanej. Tak promiň." Bylo lepší se nehádat.

   "Dobře synáčku. Vytáhni si sešit, nadiktuju ti, co máš dělat."

   "Můžu si to nahrát?"

   "Vytáhni sešit, jsem řekla!" Pak už nevyslovil ani slůvko odporu a zapsal a udělal vše tak, jak pravila.

Hovořila tak dlouho, až se za okny první ptáci začali překřikovat s hlukem města a sirén, stránky malého bločku hustě pokrývaly kouzla a tajemná znamení, a zsinalé březové kmeny, vystupující z temnoty, nahlížely do oken jako tváře viselců.

   "Tak už víš, co máš dělat?"

Uvědomil si, že najednou zní velice unaveně. Do očí mu vystouply slzy.

   "Jo, vím, mami. Díky. A... co bude teď s tebou?"

   "No, co by? Počkám si zas na kóma, až ty strašný bolesti ustoupí." Zasténala. Muselo to vážně dost bolet.

   "A pak... no, vyskočím zas z kůže, vystrčím svůj hamr ven. Jako duch budu chodit doktorům a návštěvám v patách a foukat jim za krk studenej vzduch!" Kašlavě se rozesmála. Vybavil si, že hamr je jakési čarodějnické astrální tělo, které jeho matka a jí podobní dokázali vymístit ze svého těla ven, když byli v extázi.

   "Je to dlouhá cesta přede mnou. Napřed na sever, a pak dolů, do podsvětí, kde panuje krutá a spravedlivá Hel. A já se po ní brzo vydám, jak je mi souzeno."

Zraky staré ženy začaly pomalu pohasínat, světýlka i věci potemněly,  ale kolem se jako vyřčené verše ještě vznášely útržky vizí věcí minulých i budoucích. V jedné z nich osamělý muž kráčel temnotou s injekční jehlou v kapse, aby vykonal nekromantický rituál.

   Obrátil se k odchodu.

   "Synáčku!"

   "Ano mami?"

   "Jsi ještě mladý. Nezavírej svoje srdce před láskou! Nebraň se jí, pokud přijde! Slib mi to! Slibuješ?"

A náhle němý pokývl hlavou a dveře nemocničního pokoje zapadly.

Dřevěné Thórovo kladivo s nápisem "VIGIThOR"

Bylo mi líto vyhodit vánoční jedli, navíc mi ten strom přišel, že do nej vešlo něco z oněch dvanácti velkých pohanských nocí, něco, co Gótové nazývali Megin.

Proto jsem si z části dřeva udělala tento přívěšek. Na druhé straně je runový nápis "VIGIThOR".

Vǫlsa þáttr. Linu, Laukaz, (Fehu), pokračování a praktická aplikace…

Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti. Na statku porazili koně a čeledín jeho penis původně zahodil do bláta. Farmářka jej ale vzala, osušila v kuchyni a to celé spolu s bylinkami pro konzervaci a pórkem (laukaz) omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti. Podle příběhu byl balíček uložen v truhle, odkud jej obyvatelé statku po večerech vyjímali a pronášeli nad ním krátké modlitby a recitovali verše. Fungovalo to tak, že poté co někdo pronesl svou řeč, podal falus vedle stojícímu, až se v účasti na večerní ceremonii vystřídali všichni. Falus nabyl na síle a na objemu, takže byl údajně schopen sám stát vedle staré farmářky.

Koňský falus je atributem boha Freyje, a výše uvedené kouzlo bylo pravděpodobně provedeno za účelem ochrany a prosperity statku. Sexuální podtext v severské magii, zejména pak v seidu, lze nalézt rovněž a kolem magických holí, gandů, se objevuje celá řada spekulací. Můžeme se setkat i názorem, že tyto gandy jsou předobrazem budoucích čarodějnických košťat a s nimi spojených mýtů, případně jsou také atributem přeslice, kterou ženy drží mezi nohama. Ódinovým gandem bylo nejspíš jeho kopí Gungnir, jelikož i on byl znalcem seidu.

Jak už bylo dříve řečeno, Linu (lin, lina), len, je jakýmsi symbolickým katalyzátorem. Ačkoliv v příběhu slouží lněné plátno zcela pragmaticky jako omotávka, podle jiných runových formulí jde o deklaraci „síly“ lnu. Dle Thorssona lze záměrně používat lněný olej k ředění pigmentů, do kterých se přidá pár kapek krve a malým střepem ve tvaru trojúhelníku se tato směs nanáší do vyrytých run, čímž se rituálně barví. Rytec run tak symbolicky vyjadřuje svou vůli a svou sílu.
(Na obrázku je rekonstrukce příběhu; falus byl použit z býka, který je alternativou plodnosti; byl zavěšen na hák a vysušen. Na délku může mít přibližně 50 cm. Jinak byl použit běžný pórek, svázáno lněným pruhem plátna. Kolem leží atributy laukazu – cibule a česnek, spolu s jablky, symboly podzimu i věčného mládí. Celé je to položeno na kus látky s květinovým motivem; můžeme si povšimnout modrých květů „lnu“. Nad symbolickým atributem byl recitován Vǫlsa þáttr a galdrována formule Linu, Laukaz.)

Nález z Norwiche (Caistor astragalus) a jeho aplikace

Runový nápis z 5. století, vyrytý do kloubní kůstky (astragalus), nalezený v Británii na místě římské pevnosti nese slovo ᚱᚨᛇᚺᚨᚾ raïhan, protogermánské raihón, srnec nebo daněk.

Jak už jsem zmiňovala dříve, protoindoevropské slovo pro rohatý vychází z kořene *kroin, což můžeme vidět jak ve jménu Hern, tak také v českém slově koruna (která připomínala paroží). V České republice je v současnosti kolem 300 lidí s příjmením Rohan.

V příloze původní nález, jeho překreslená podoba, moje rytina, adaptace nálezu na srnčí kosti, která bude uložena do oltáře zasvěceného duchům krajiny (wights). Dále dušené daňčí maso na slanině a cibuli, což považuji projev úcty nejen ke krajině, ale také ke svým předkům.

Praděda z matčiny strany býval pytlák, což bylo za války a i po ní značně riskantní, ale musel nějak v chudé oblasti uživit rodinu. Když procházím lesem a cítím loveckou vášeň, u mne transformovanou do fotografie, uvědomuji si, že kdybych musela, lovila bych, jako můj předek, kterého považuji za svého průvodce. Tolik tedy něco málo o životě s minulostí a o aplikaci runového poznání v životě. Na fotografii daňků nevidíte nějakou idylku, ale samec trestá samici, která sežrala "jeho" jablko.

Kosti

"V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). "

V příloze přikládám dva ze svých posledních výrobků; destička s bindrunou barvenou krví v hovězí kosti a parůžek ve tveru hlavy ptáka s runovými nápisy (kawó).

Kosti a jejich používání v anglosaském léčitelství

Nedávno jsem psala o rekonstruovaném chrámu dle nálezu v Norsku, ve kterém se poblíž oltáře našly různé úlomky kostí, korálky, lebky apod. S. Pollington se ve své knize "Leechcraft" zabývá prastarými léčebnými postupy anglosasů, ať už se jedná o runová kouzla nebo o byliny. V příloze knihy se zabývá ingrediencemi trochu šamanskými, zpravidla používanými na amulety, jako jsou skořápky mušlí, zobáky, pařátky, ale také i ony zmiňované kosti.

V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). Pollington uvádí, že víra v to, že ovčí kolenní kloub může zažehnat křeče přetrvávala leckde až do 19. století, ačkoliv jeho síla vyprchala, když se dotklo země.

Účelové kostěné předměty jsou vcelku známé; korálky, přívěšky, jehly a brože a dokonce i přesleny. Kosti z domestifikovaných druhů měly málokdy nějaký větší symbolický význam, ačkoliv se samotný materiál nabízel k dekoraci. Nejčastější jsou motivy s tečkami a kroužky.
Štíhlé kónické tvary, pokryté kroužky a tečkami bývají interpretovány jako 'Herkulův kyj', předchůdce Thórova kladiva. Pochází zřejmě z dob Říma a jeho význam je odvozen od pozdější spojitosti s Thórem, tedy plodnost a ochrana.

V hrobech dále nalézáme rybí kosti, ze kterých jsou vyrobeny korálky a přívěšky. I když byla ryba symbolem křesťanství, není pravděpodobná nějaká spojitost.

Zdroj:
S. Pollington; "Leechcraft. Early English Charms, Plantlore and Healing".

Fotografie zachycuje jednu z kostěných soch Johna Paula Azzopardiho.