Závojem Berkany (báseň)

Závojem Berkany

Jak mrtví elfové
Odchází.
Sluneční paprsky
Padají.
Jak listy na zem
Tlející.
Pod pláštěm
Čekání.
Jiskra, plamen, smrt,
Odvanutí.
Závojem Berkany.


Simplified translation:

Through Bercana's Veil 

Like dead Elves
Leaving
Sun rays
Falling
Like leaves on ground
Rotting
Under the veil
Waiting
Spark, flame, death.
Blowing away.
Through Bercana's veil.

Česká runová báseň

   Po vzoru starých runových básní se i já rozhodla sepsat svou vlastní, aliterovanou runovou báseň v češtině - tedy ve svém mateřském jazyce.
   Báseň měla být založena na stejných slovních kořenech, takže jsem se snažila vždy najít české slovo, které by mělo stejný původ jako některý z obsahů dané runy, nebo nejlépe přímo její název. Například k runě fehu jsem připojila české slovo peníz, které má stejný původ, jako pfenig nebo penny, poněvadž je to slovanská výpůjčka z germánských jazyků. Sloky básně se skládají z osmislabičného a devítislabičného aliterovaného verše. Navýšení slabik má symbolizovat úplnost a posvátné číslo 9.


   Když to jinak nešlo, tak to prostě nešlo a vybrala jsem něco, co je obsahově podobné a pokud možno to zní i stejně, ale vlastně jsem nakonec byla až překvapená, v kolika případech se to podařilo. Posuďte sami. ;)

ᚠ Peněz plnost / přátel zástup. Hleď, do hřiven hady zrádné změň!

ᚢ Tur urputný / útočí hned, Ubraň um svůj / útrob zemským.

ᚦ Trnem trollům / tvrdě panuj Nedej jim nic / nedovol jim vstup!

ᚨ Ás mocný ať / amulet tvůj! Vede tě vpřed / vybírá tvou řeč.

ᚱ Rej cest rušných / rozťal mraky. Duchů dávných / divý hon letí!

ᚲ Zkalená krev / katarzí vře, Kde karbunkl / krutý tříbí plev.

ᚷ Dva dary jsou / dost vzácné všem. Pokoj, plnost /přízeň bohů jen.

ᚹ Vyhrej, vzlétni / zdvižen jak pán! Vídar vrazí / vlku meč v chřtán.

ᚺ Kroupy kvílí / kují střechy. Klasy kosí / v krve polích.

ᚾ Nouze není / neblahá když Nutnost nápad / neotřelý dá.

ᛁ I led i mráz / impuls spustí. Nový nastal / netečnosti shon.

ᛃ Jaro je trysk / jak kolotoč. Jíní jde pryč / jitrem nových dob.

ᛇ Jíva i dub / Yggdrasil zná. Sen otcův se / stromům mocným zdá.

ᛈ Pohár plný / plnost rekům. Prázdnota plat / poraženým jest.

ᛉ Los pán lesů / labuť pastvin. Luhů ladných / lůna strážce jest.

ᛋ Slunce stopy / sleduj kroky. Skrze stromy / světla znamení.

ᛏ Ten temný čas / tne jako kat. Týr tříbí nás / tam pravdy kde hrad.

ᛒ Bříza bílá / buben skrývá. Brčál březí / budoucnosti hlas.

ᛖ Identitu / ihahá – znáš? Esprit, extrém / evokuj ve mně!

ᛗ 1)      Míza máje / mysli rozlet. Mládí zmizí / mrtví budem hned. 2)      Muž muženě / mízu předá. Mládí mizí / mládí pučí zas.

ᛚ Laguny líc / louče sluncí. Láká, líčí / hlubina v tmách.

ᛜ Pán a Paní / požehnání. Dáme dary / dobrý rok by byl.

ᛞ Den je dcerou / ducha-záře. Těhotná tmou. / Transcendentní pár.

ᛟ Ó Otčino / oblačných hvězd Zpíváš svůj zpěv / z počátků cest.

Hedge Witchery a slovanská víla

Je to zvláštní druh anglického lidového čarodějnictví, jehož název bychom mohli doslova přeložit jako “čarodějnictví živého plotu”. Výraz pochází ze starého saského slova “haegtessa” což znamená “jezdec na živém plotu”.

V Anglii se dřív těšily živé ploty nesmírné oblibě a tento předěl představuje mez, nebo chceme-li bránu a dělící prvek mezi světy. Prostor uvnitř je domestikovaný a všem dobře známý, zatímco venku je neznámá divočina. Podobně lze chápat i ústřední prvky tohoto směru, který je jakousi směsicí tradičního čarodějnictví a šamanismu. Jeho ústřední filosofií je, že náš svět je oddělen od jiných světů valem, jakýmsi předělem, nejlépe z trnitých dřevin, avšak existují určité bytosti, zvířata, stromy, byliny a dřeviny, které jsou jeho strážci. Znalost práce s těmito dřevinami a bylinami nás může dostat mimo naše přirozené hranice. Hedge Witchery se tak do jisté míry podobá severskému seidu. Kromě přirozené intuice a animistického světonázoru může Hedge Witchery pracovat i s divinací, nebo také s etneogeny.

W. R. S. Ralston uvádí příběh o nymfě, který prý pochází z českého bájesloví. Ve vrbě žila nymfa, která se na noc vracela zpátky do svého stromu. Zamilovala se do mládence, který pracoval na statku, a vzali se. Žila s ním tak dlouho, dokud ze žárlivosti nepodťal její strom. Nemohl totiž vystát, že jeho žena věnovala tomu stromu značnou pozornost. Potom víla zmizela neznámo kam. Z té vrby byla vyrobená kolébka, která měla zvláštní schopnost – dokázala utišit každé dítě, které v ní leželo.
Příběh trochu připomíná Radúza a Mahulenu, a je potěšující, že i daleko za našimi hranicemi si vypráví hedge-witches naše příběhy.

Fotografie: Duše rozkvetlého hlohu, Vrbová dívka, pořízeno před Valpuržinou nocí, modelka M.R.

Čarodějnické kameny

 

Kameny s dírou uprostřed se nazývají hagstones, čarodějnické kameny. U nás je nevidíme až tak často jako v případě našich přímořských sousedů, kde jich sbírají na plážích tolik, že je potom mohou zavěsit na lněné šňůry. Takovéto závěsy mohou být použity jako prevence před zlými sny a psychickými útoky.


Šňůry mohou být umístěny také do stájí, kde chrání dobytek před neklidem. Vzhledem k tomu, že díru vyhlodala voda, je tento kámen také upomínkou toho, že i ta nejměkčí a nejpoddajnější látka dokáže pohnout něčím pevným, jako je např. kámen, působí-li opakovaně na stejné místo.

Podle staré moudrosti tyto šňůry sloužily také jako primitivní barometr. Musíte ji pověsit do blízkosti zdi nebo ke kládě, na kterou vyznačíte čárkou pozici spodního okraje. Atmosférická vlhkost se sráží na kamenech a ovlivňuje pnutí lněné šňůry. Ta se potom v závislosti na vysychání natahuje či smršťuje, a kameny tak stoupají či klesají. Podle toho lze očekávat změnu počasí, což bylo svého času jedinou předpovědí tohoto typu.

 Tyto kameny jsou zasvěceny Wodenovi, a nebo Frigg (Holle), paní nebeské oblohy.

ALU - je to jenom o pivu?

O runové formuli ALU se občas hovoří ve spojitosti s ale, což znamená pivo, kvas.
 Looijenga zastává názor, že jsou dva možné výklady této formule; sakrální a profánní. Světský výklad se opírá o slovo ale, pivo, takže výraz znamená něco jako přípitek.

Situace ovšem není tak jednoduchá jak by se zdálo, poněvadž stejný výraz bývá spojován s transem a iniciačními rituály, např. s ultimátní iniciací, jakou je cesta do zásvětí. O tom svědčí i ALU vyryté do anglosaských uren ze šestého století. Podobným výrazem jsou také popisováni v Beowulfovi muži, kteří svědčili v Heorotu o jeho boji s Grendelem (ealu-scierwen). Nepředpokládá se, že přišli ožralí, ale spíše v extatickém stavu mysli, když barvitě líčili onen strhující hrdinský čin, čímž se opět dostáváme ke stavu extáze, která nemusí být nutně navozena kvasem. Pokud jste jako děti sledovali akční filmy a nadšeně potom popisovali přátelům souboje, víte, co tím myslím. 

Nyní se podrobněji podíváme na runový kámen z Elsegemu:

"Runový kámen z Elgesemu (Norsko) obsahuje pouze jedno slovo: ALU. Kámen byl objeven v roce 1870 v archeologické oblasti, která obsahovala řadu velkých kamenů uspořádaných do tvaru lodě a 18 mohyl. Tento kámen byl vykopán z jedné z mohyl a byl situován nápisem dolů. Později bylo v oblasti objeveno několik dalších hrobů a podle Antonsena se jedná o kultické místo. Podle něj ALU neznamená pouze pivo, ale stav mysli podobný transu, který byl možná vyvolán pitím piva. ALU na amuletech může být interpretováno jako náboženská aktivita, iniciační rituály a nebo kult mrtvých, nebo symbolizovat přechod mezi světem živých a mrtvých."

Looijenga, T.; TEXTS & CONTEXTS OF THE OLDEST RUNIC INSCRIPTIONS

Cesta do Helheimu

Cesta do Helheimu

(povídka)

„Probuď se, Gróo, probuď se, matko, budím tě
před mrtvých branou. Vzpomeň si jen, že sama vyzvalas syna
k své mohyle.“

Svipdagsmál

                Kráčel po chabě osvětleném schodišti. Necítil strach, věděl, že jenom musí udělat svou práci a zase odtud vypadnout. Nebyl zde nikdo, kdo by ho zastavil, nikdo mu nestál v cestě, když otevíral dveře malého pokoje. V šeru rozeznal osamělou ležící siluetu, napojenou na spoustu hadiček a přístrojů, jejichž světýlka šibalsky poblikávala. Ve vzduchu se vznášel nemocniční zápach lyzolu a moči.

   Vytáhl z kapsy stříkačku. Snad to ten feťák nespletl! Poslední, po čem by toužil, by bylo stát se vrahem své vlastní matky. Ale pouliční droga byla tím nejlepším řešením, co mohl ve své situaci sehnat. Když první kapky tekutiny pozvolna vnikaly do hadičky, nebylo již cesty zpět.

   Skvrnami pokryté ruce stařeny se zachvěly a jedna z nich sevřela přikrývku. Tělem proběhl třas, a pak znovu. Umělé plíce se rozběhly v novém rytmu, jako předtucha přicházející duše a přístroje se náhle rozblikaly světlem kolotočů. Vrásčitá stařena náhle bez varování otevřela oči a její kalný zrak bloudil po místnosti, až se zastavil na nočním návštěvníku.

   "Tak jsi přišel!" Zasípala. Dlouho nepoužívaný hlas jí selhával, ale on i přes tuto bariéru rozuměl každému jejímu slovu.

   "Sama jsi mi to nabídla. Že tady pro mě budeš." Pak se vzpamatoval a dodal, co se sluší.

   "Ahoj, mami."

Než mohla odpovědět na pozdrav, do dveří vtrhla noční sestra, vyděšená náhlým alarmem měřáků.

   "Co tady děláte! Zavolám ochranku!"

   "Počkej tady a nechoď nikam, ty cuchto!" Matčin panovačný hlas zněl náhle tak jasně, že ho to zaskočilo. A nebyl sám, i sestru to zastavilo v pohybu na prahu pokoje, odkud zírala jako uhranutá.

   "Myslíš, že nevím, co tady po nocích děláte s tím saniťákem? Jak tam vzadu řádíte?! Chčijete po sobě jako dvě kobyly! A ještě si to i nahráváte!" Uchechtla si a pak pokračovala. 

   "Tak mě buďto necháš promluvit si s mým synem a nikdo se nic nedozví, nebo si můžeš začít psát životopis!"

Uvědomil si, že matka už je teď plně při smyslech a přesně taková, jakou si ji pamatoval. Aspoň něco se nemění. Sestra pokývla hlavou a pomalu, jako myška, se vytratila. Moc staré čarodějnice byla zpátky.

   "Tak co tě trápí, synáčku?" Upřela svou pozornost zpátky na něj. Dojemná chvilka ze shledání byla dávno ta tam.

   "Mělas pravdu, mami. Ta mrcha, moje ex, chce vyplatit z baráku a z pozemků. Spolu se svým frajerem podplatili odhadce, aby jim vypracoval nadstřelený odhad... Kurevsky nadstřelenej odhad..." Odfrkl.

   " Já ti to říkala, viď?  Nikdy si neber křesťanku, neber si pokřtěnou ženu! Její líbezný úsměv je na rtech a zloba ukrytá v srdci! Zlomí ti jednou srdce! A vygruntuje šrajtofli, pochopitelně. A cos mi ty na to odpověděl? To bylo jenom samý 'neboj se, mami, ona taková není. Mohla bys víc věřit lidem?' Radou jsi pohrdl, matku jsi zavrhl! A teď tady stojíš, v příbytku smrti, a mučíš mé staré tělo na cestě do Helheimu!"

   "Jó, mělas pravdu, mami." Zopakoval. "Byl jsem mladej a zamilovanej. Tak promiň." Bylo lepší se nehádat.

   "Dobře synáčku. Vytáhni si sešit, nadiktuju ti, co máš dělat."

   "Můžu si to nahrát?"

   "Vytáhni sešit, jsem řekla!" Pak už nevyslovil ani slůvko odporu a zapsal a udělal vše tak, jak pravila.

Hovořila tak dlouho, až se za okny první ptáci začali překřikovat s hlukem města a sirén, stránky malého bločku hustě pokrývaly kouzla a tajemná znamení, a zsinalé březové kmeny, vystupující z temnoty, nahlížely do oken jako tváře viselců.

   "Tak už víš, co máš dělat?"

Uvědomil si, že najednou zní velice unaveně. Do očí mu vystouply slzy.

   "Jo, vím, mami. Díky. A... co bude teď s tebou?"

   "No, co by? Počkám si zas na kóma, až ty strašný bolesti ustoupí." Zasténala. Muselo to vážně dost bolet.

   "A pak... no, vyskočím zas z kůže, vystrčím svůj hamr ven. Jako duch budu chodit doktorům a návštěvám v patách a foukat jim za krk studenej vzduch!" Kašlavě se rozesmála. Vybavil si, že hamr je jakési čarodějnické astrální tělo, které jeho matka a jí podobní dokázali vymístit ze svého těla ven, když byli v extázi.

   "Je to dlouhá cesta přede mnou. Napřed na sever, a pak dolů, do podsvětí, kde panuje krutá a spravedlivá Hel. A já se po ní brzo vydám, jak je mi souzeno."

Zraky staré ženy začaly pomalu pohasínat, světýlka i věci potemněly,  ale kolem se jako vyřčené verše ještě vznášely útržky vizí věcí minulých i budoucích. V jedné z nich osamělý muž kráčel temnotou s injekční jehlou v kapse, aby vykonal nekromantický rituál.

   Obrátil se k odchodu.

   "Synáčku!"

   "Ano mami?"

   "Jsi ještě mladý. Nezavírej svoje srdce před láskou! Nebraň se jí, pokud přijde! Slib mi to! Slibuješ?"

A náhle němý pokývl hlavou a dveře nemocničního pokoje zapadly.

Co byly Freyovy amulety a k čemu sloužily?

 Foto "Laponská stařena", L. Green.

Freyův amulet a Ingimund

Příběh volně převyprávěný dle Knihy o záboru země a Sagy o lidech z Vatnsdalu:
          
                 Ingimund byl norský statkář, kterému jistá laponská žena vyvěštila, že se jednou přestěhuje na Island. Na důkaz toho jej pobídla, aby se podíval do své peněženky, ze které mu prý něco zmizelo. Kupodivu se však nejednalo o peníze, které by proradná vědma nebohému muži otočila. Z peněženky  mu zmizel stříbrný medailon s podobiznou Freye. Vědma pravila, že Ingimund nedostane svůj amulet dříve, dokud nezačne kopat základy v nové zemi (Landnámabók). Ingimund celou záležitost konzultoval ještě i s dalšími "šamany", kteří mu do detailu popsali údolí, ve kterém se nyní medailon nachází.

                Statkář vždycky říkával, že se mu na Island nechce, a že nikdy neopustí půdu svých předků. Saga o lidech z Vatnsdalu popisuje, jak šel celou situaci následovně prokonzultovat ještě i se samotným norským králem Haraldem, na kterého všichni sice nadávali, ale když na to přišlo, chodívali si k němu pro radu, protože ho vlastně každý ve skrytu duše obdivoval.  
               Král na to řekl, že se možná Frey skrze amulet snaží sdělit své přání, že by byl rád uctíván v nové zemi. A tak prý to má Ingimund zkusit. Těžko říct, nakolik král skutečně viděl dopředu, a co z toho byla čistá vypočítavost hrabivého panovníka, který už si dělal zálusk na vyprázdněnou farmu.

               Ingimund si každopádně vzal královu radu k srdci a vyrazil na Island. A jak věštci předpověděli, objevil novou, travnatou zemi, pokrytou drobným porostem. Tváře osadníků se rozzářily novou nadějí, protože si dobře pamatovali na mořskou nemoc a strastiplné putování spolu s domácím zvířectvem na lodích! Ingimund neváhal a začal budovat Freyovi zaslíbený chrám. A jak bylo předpovězeno, během výkopových stavebních prací byl ztracený amulet skutečně nalezen. Akorát že byl tentokrát ze zlata!!!

Tu Ingimund pravil: "Je to skutečně pravda, že se člověk nemůže protivit svému osudu," a s dobrým pocitem na duši se usadil na místě, které nazval "Hóf" (Statek).

Co víme o Freyových amuletech? 

V době vikinské se značné oblíbenosti těšily dnes již méně známé zlaté plíšky většinou čtvercového tvaru, nazývané gullgubber (viz fotografie).Na těchto amuletech se setkáváme nejčastěji se dvěma postavami stojícími proti sobě, ale také se samotným Freyem nebo se zvířecími motivy, jako např. kanec nebo havran. H. Davidsonová se domnívá, že v případě Freye a dvojice postav by se mohlo jednat o kult Vanů, kde je buďto zpodobněn Frey a Freyja, nebo posvátné manželství mezi Freyjem a Gerdou. Pro zajímavost, těchto plíšků bylo nalezeno několik tisíc a datují se od doby migrace národů až po dobu vikinskou. Značná množství byla nalezena v chrámových prostorách. McKinnell se pokouší se vidět za hromadami zlatých plíšků kult Ingviho, o kterém se toho moc neví, neboť byl ztotožněn s Freyem. Také si myslí, že toto zlato mohlo být zdrojem příjmu šlechtice, pod jehož správou se posvátné místo nalézalo.