Weserské runy

Tyto runové nápisy a kresby stěží naleznete v nějakém katalogu, neboť o jejich pravosti panují značné pochyby. Kosti s runami byly nalezeny u ústí řeky Weser na severu Německa. Nálezce za každý svůj objev dostával od Kielského muzea finanční odměnu, proto panují pochybnosti o pravosti těchto nálezů, ačkoliv také nikdy nebylo s určitostí prokázáno, že se jedná o padělek. Každopádně runy jsou větší a vyryté jiným způsobem, než je v obdobných případech zvykem. Nálezce také část svého života pracoval pro kielskou Kriegsmarine, což mu na věrohodnosti určitě nepřidalo.

Více v článku zde:

http://havamal93.tumblr.com/post/130811218552/egilskalla-grimsson-this-are-the

 

 

Magický tis a dochované runové nálezy

Ohledně Yggdrasilu panují dohady, zda se jedná o jasan nebo o nějaký jiný, podle Völuspy věčně zelený strom (tedy jehličnan). Motiv věčně zelených bylin a stromů hraje velkou roli, např. Baldr byl zabit jmelím, které je rovněž věčně zelené. Poněvadž jasan v zimě opadává, panuje teorie, zda se v případě jeho pozemského protějšku nejedná o nějaký jiný druh spíše jehličnatého stromu, např. tis.

Ve Starším futharku je tis reprezentován třinác...tou runou Eihwaz, v Mladším futharku je to poslední runa zvaná Ýr (z čehož se později odvodilo anglické yew). Kořen slova tis znamená ‚do červena‘, což zřejmě odkazuje na barvu plodů i dřeva. Runové básně uvádějí, že tis je nejzelenější v zimě (proto to možné spojení s Yggdrasilem), slouží k výrobě vysoce kvalitních luků, a když hoří, tak dřevo hlasitě praská.

Tisový strom byl v germánské kultuře důvěrně znám a některé nápisy v tisovém dřevě se dochovaly dodnes. Jelikož se historická Frýsie nacházela převážně v oblasti dnešního severního Holandska, tedy v oblasti často zaplavovaných nížin, lidé zde údajně stavěli umělé kopce, které byly nazývány terpeny. Půda těchto navršených „mohyl“ v sobě uchovala a zakonzervovala mnohé pozoruhodné nálezy a jeden z nich je také tajemný frýský dřevěný meč, který je vyřezán právě z tisového dřeva. Runolog Page se domnívá, že byl používán k ceremoniálním nebo soudním účelům.

Dle odborníků je v něm vyryt nápis edae:boda, který Looijenga interpretuje jako „posel/vykonatel-závazku“ (oath messenger). Není těžké domyslet si, že tato interpretace úzce souvisí s bohem Týrem, patronem práva, závazků a thingů.

 

S vypětím sil se mi podařilo najít jednu fotku nálezu, druhá z fotografií, portrétující magickou sílu tisu, je moje.

Runový kámen ze Skernu (DR 81)

Nápis A na přední straně kamene je v mladším futharku, vepsán mezi dvěmi vodícími linkami, které se stáčí do spirály a končí uprostřed. V centru spirály je vyrytá maska mužské tváře, podobná velmi známému kameni DR 66. Text zprvu začíná jako obyčejné věnování na památnících, ale končí zajímavou kletbou z nápisu „B“, která je umístěna na vrchní straně kamene.

Lokace: Dánsko.
Doba: 14. století
Text:
A: soskiriþr : risþi : stin : finulfs : tutiʀ : at : uþinkaur : usbiarnaʀ : sun : þoh : tura : uk : hin : turutin:fasta :
B: siþi : sa : monr : is : þusi : kubl : ub : biruti
Přepis:
A: Sasgærþr resþi sten, Finulfs dottiʀ, at Oþinkor Asbiarna sun, þan dyra ok hin drottinfasta.
B: Siþi sa mannr æs þøsi kumbl of briuti.

Překlad:
A: Sasgerðr, Finnulfova dcera, vztyčila tento kámen na památku Óðinkárra, syna Ásbjǫrnova, drahého a věrného služebníka svého pána.
B: Čaroděj (budiž) ten kdo rozbije tento kámen!

Siþi je překládáno jako čaroděj, ale může být také použito ve smyslu vykonatel seidu (Hall,2007). Potom by dávala význam i pozdější hanlivá konotace, spojená se seidem, jakožto nemužným jednáním. Ostatně, i "prosté" nařčení z čarodějnictví nebylo zrovna nic milého. Mohlo to však i znamenat, že tento kámen může rozbít jenom čaroděj, a tudíž by se k němu měli ostatní zachovat tak, jak bylo v té době pro osoby nařčené z čarodějnictví obvyklé?
Na to by nám snad odpověděla jenom Sasgerðr.

 

Dřevěné Thórovo kladivo s nápisem "VIGIThOR"

Bylo mi líto vyhodit vánoční jedli, navíc mi ten strom přišel, že do nej vešlo něco z oněch dvanácti velkých pohanských nocí, něco, co Gótové nazývali Megin.

Proto jsem si z části dřeva udělala tento přívěšek. Na druhé straně je runový nápis "VIGIThOR".

Runový kámen z Nolleby (Vg 63); aneb hodně štěstí, babi... :)

Je to jeden z menšiny kamenů, zapsaných protoseverštinou ve Starším futharku. Datuje se přibližně mezi léty 450 n.l. – 600 n.l.

Patří k jedněm z nejstarších kamenů a nyní se nachází v muzeu ve Stockholmu.

Přepis nápisu:
runo fahi raginakudo toj-a unaþou suhurah : susi(h)---tin hakuþo
V protoseverštině: Runo fahi raginakundo toj[e'k]a. ... Hakoþuz
Překlad: Připravuji vhodnou božskou runu... pro Hakoþuze
Sekvenci “suhurah : susi(h)” se nepodařilo jednoznačně interpretovat, takže přepis i překlad v tomto místě obsahuje tečky.

Nyní podrobněji, co o tomto problému soudí různí badatelé:
Klingenberg (1969) přepis například vidí takto:
„rūnō fāhi raginakūdō. tōje(k)a unaþu. suhurah susi(he). h(w)atin Ha[u]kōþu. ōþu ōþu ōþu“ což překládá jako
„maluji runu(y), které sestoupily od bohů. Dávám jim význam. ... [Magické zaklínadlo]. Ony (runy) mohou vyvolat v HaukōþuRovi. extáze - extáze – extáze“.

Hauck, Antonsen a Elmer překládají i jméno HaukōþuR jako „ten, který je ohnutý“, přičemž Hauck v tom jasně spatřuje klečícího šamana (1969).

Grønvik (1987) se ovšem domnívá, že se jedná o runového mistra, který chce pomoci mladé ženě (mladým ženám) k porodům potomstva. V roce 2001 ovšem změnil svůj názor a přišel s teorií, že runový mistr maluje runy, aby zajistil hodně štěstí babičce. :)

Klingenberg dochází k zajímavému výkladu druhé poloviny nápisu: „len-dům / dům Harrův (místo iniciace) - on [= jestřáb] může letět - Ony [= runy] mohou podnítit Haukōþuʀa. Woden! - Extáze!“

Existuje ještě několik badatelů, kteří se k problematice vyjadřují, ale poněvadž jsou jejich názory víceméně totožné s některým z výše uvedených, záměrně je neuvádím.

Za společné jmenovatele můžeme považovat, že runový mistr uvádí sám sebe, že je to on, kdo maluje runy, které sestoupily od bohů a které mají nějakým způsobem (magicky) ovlivnit osobu zvanou HaukōþuR.

Vǫlsa þáttr. Linu, Laukaz, (Fehu), pokračování a praktická aplikace…

Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti. Na statku porazili koně a čeledín jeho penis původně zahodil do bláta. Farmářka jej ale vzala, osušila v kuchyni a to celé spolu s bylinkami pro konzervaci a pórkem (laukaz) omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti. Podle příběhu byl balíček uložen v truhle, odkud jej obyvatelé statku po večerech vyjímali a pronášeli nad ním krátké modlitby a recitovali verše. Fungovalo to tak, že poté co někdo pronesl svou řeč, podal falus vedle stojícímu, až se v účasti na večerní ceremonii vystřídali všichni. Falus nabyl na síle a na objemu, takže byl údajně schopen sám stát vedle staré farmářky.

Koňský falus je atributem boha Freyje, a výše uvedené kouzlo bylo pravděpodobně provedeno za účelem ochrany a prosperity statku. Sexuální podtext v severské magii, zejména pak v seidu, lze nalézt rovněž a kolem magických holí, gandů, se objevuje celá řada spekulací. Můžeme se setkat i názorem, že tyto gandy jsou předobrazem budoucích čarodějnických košťat a s nimi spojených mýtů, případně jsou také atributem přeslice, kterou ženy drží mezi nohama. Ódinovým gandem bylo nejspíš jeho kopí Gungnir, jelikož i on byl znalcem seidu.

Jak už bylo dříve řečeno, Linu (lin, lina), len, je jakýmsi symbolickým katalyzátorem. Ačkoliv v příběhu slouží lněné plátno zcela pragmaticky jako omotávka, podle jiných runových formulí jde o deklaraci „síly“ lnu. Dle Thorssona lze záměrně používat lněný olej k ředění pigmentů, do kterých se přidá pár kapek krve a malým střepem ve tvaru trojúhelníku se tato směs nanáší do vyrytých run, čímž se rituálně barví. Rytec run tak symbolicky vyjadřuje svou vůli a svou sílu.
(Na obrázku je rekonstrukce příběhu; falus byl použit z býka, který je alternativou plodnosti; byl zavěšen na hák a vysušen. Na délku může mít přibližně 50 cm. Jinak byl použit běžný pórek, svázáno lněným pruhem plátna. Kolem leží atributy laukazu – cibule a česnek, spolu s jablky, symboly podzimu i věčného mládí. Celé je to položeno na kus látky s květinovým motivem; můžeme si povšimnout modrých květů „lnu“. Nad symbolickým atributem byl recitován Vǫlsa þáttr a galdrována formule Linu, Laukaz.)

Runová formule LINA – vyšší level magického léčitelství

Pravděpodobně pochází ze slova len (lin).
Tato formule, jak již ve své praktické knize o runách zmiňuje např. C. Travers, bývá používána v kombinaci s formulí LAUKAZ, čili se jedná o takový léčitelský booster. Tři runologové (Antonsen, Makaev, Flowers) se totiž shodují na tom, že byla používána ve významu regenerace, plodnosti a růstu. Z runových nálezů ji můžeme vidět například na floksandském noži, u kterého Mees/MacLeod uvádějí, že byl určen pro přípravu masa (nápis v obrazové příloze). 

Předpokládá se, že runová sekvence liin na mnoha brakteátech je použita rovněž ve významu léčby nebo plodnosti.

Rovněž také Volsiho příběh (Vǫlsa þáttr, také někdy překládaný jako 'Příběh o čurákovi') popisuje vytváření kouzla plodnosti: farmářka vzala pórek (laukaz), koňský penis a to celé omotala lněným plátnem. Všechny tyto tři ingredience představují magické atributy plodnosti.

"Absalonův prsten", Dánsko, 11. století

Přes svůj název se nejdná o prsten, který by nosil arcibiskup Absalon, a kterému by byl po otevření hrobky sejmut z prstu. K omylu došlo nejspíše v 17. století, kdy byl prsten takto označen. Nyní se nachází v muzeu v Kodani.

Nápis:
ᚦᚮᚱKᛅᛁᚱ ᛦᛦᛦᛦᛦ
þor{K}æir RRRRR
Torgeir (jméno) + 5 x runa Ýr

Použití runy Ýr (tis) je velice nejednoznačné. Elliott ve svém článku „Runes, Yews and Magic“ spojuje runu Ýr s nesmrtelností, poněvadž tisy mají značnou životnost a rostou dlouho. Možná, že právě toto byl účel nápisu, kdo ví. Důvodem, proč se runa opakuje pětkrát může být to, že zbylo pět "lístečků".

Původně publikováno v únoru 2017

Nález z Norwiche (Caistor astragalus) a jeho aplikace

Runový nápis z 5. století, vyrytý do kloubní kůstky (astragalus), nalezený v Británii na místě římské pevnosti nese slovo ᚱᚨᛇᚺᚨᚾ raïhan, protogermánské raihón, srnec nebo daněk.

Jak už jsem zmiňovala dříve, protoindoevropské slovo pro rohatý vychází z kořene *kroin, což můžeme vidět jak ve jménu Hern, tak také v českém slově koruna (která připomínala paroží). V České republice je v současnosti kolem 300 lidí s příjmením Rohan.

V příloze původní nález, jeho překreslená podoba, moje rytina, adaptace nálezu na srnčí kosti, která bude uložena do oltáře zasvěceného duchům krajiny (wights). Dále dušené daňčí maso na slanině a cibuli, což považuji projev úcty nejen ke krajině, ale také ke svým předkům.

Praděda z matčiny strany býval pytlák, což bylo za války a i po ní značně riskantní, ale musel nějak v chudé oblasti uživit rodinu. Když procházím lesem a cítím loveckou vášeň, u mne transformovanou do fotografie, uvědomuji si, že kdybych musela, lovila bych, jako můj předek, kterého považuji za svého průvodce. Tolik tedy něco málo o životě s minulostí a o aplikaci runového poznání v životě. Na fotografii daňků nevidíte nějakou idylku, ale samec trestá samici, která sežrala "jeho" jablko.

Kosti

"V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). "

V příloze přikládám dva ze svých posledních výrobků; destička s bindrunou barvenou krví v hovězí kosti a parůžek ve tveru hlavy ptáka s runovými nápisy (kawó).

Kosti a jejich používání v anglosaském léčitelství

Nedávno jsem psala o rekonstruovaném chrámu dle nálezu v Norsku, ve kterém se poblíž oltáře našly různé úlomky kostí, korálky, lebky apod. S. Pollington se ve své knize "Leechcraft" zabývá prastarými léčebnými postupy anglosasů, ať už se jedná o runová kouzla nebo o byliny. V příloze knihy se zabývá ingrediencemi trochu šamanskými, zpravidla používanými na amulety, jako jsou skořápky mušlí, zobáky, pařátky, ale také i ony zmiňované kosti.

V anglosaském léčitelství nebyly kosti neznámým jevem; vyskytovaly se jak v podobě kompletních zvířecích skeletů, tak také jako úlomky. Společně s drobnými mincemi, oblázky, kousky skla a mušličkami byly nalezeny ve váčcích a častěji se vyskytovaly v ženských hrobech než v mužských (což také koresponduje i s některými nálezy u nás). Pollington uvádí, že víra v to, že ovčí kolenní kloub může zažehnat křeče přetrvávala leckde až do 19. století, ačkoliv jeho síla vyprchala, když se dotklo země.

Účelové kostěné předměty jsou vcelku známé; korálky, přívěšky, jehly a brože a dokonce i přesleny. Kosti z domestifikovaných druhů měly málokdy nějaký větší symbolický význam, ačkoliv se samotný materiál nabízel k dekoraci. Nejčastější jsou motivy s tečkami a kroužky.
Štíhlé kónické tvary, pokryté kroužky a tečkami bývají interpretovány jako 'Herkulův kyj', předchůdce Thórova kladiva. Pochází zřejmě z dob Říma a jeho význam je odvozen od pozdější spojitosti s Thórem, tedy plodnost a ochrana.

V hrobech dále nalézáme rybí kosti, ze kterých jsou vyrobeny korálky a přívěšky. I když byla ryba symbolem křesťanství, není pravděpodobná nějaká spojitost.

Zdroj:
S. Pollington; "Leechcraft. Early English Charms, Plantlore and Healing".

Fotografie zachycuje jednu z kostěných soch Johna Paula Azzopardiho.

Amor fati

Amor fati -- miluj svůj osud,

je heslo, které si oblíbili jak Markus Aurelius, Epiktétos, tak také později i Friedrich Nietzsche (např. v knihách Ecce homo a Radostná věda). Znamená to, že bojovník i když zpravidla tuší, že to pro něj neskončí dobře, přesto netouží po útěku z nesnadné situace, ale naopak jde do toho naplno až do konce. Takto bychom mohli chápat přístup mýtických hrdinů, nebo případně i Ragnarok...

Ilustrace: Sigurdův a Brynhildin pohřeb, C. Butler